Milá Ivo a ostatní "přirozené" maminky a tatínkové,
jsem novopečenou 27-letou maminkou,která společně se svým okolým bohatým na super lidičky, s velkou láskou očekávala příchod své první ratolesti. Stalo se tak za poněkud dramatičtějších okolností 7.10.2001 v Pražské Podolské porodnici,kde se mi i přes počáteční peripetie s příchodem mé v současnosti tříměsíční holčičky Sáry na svět strašně moc líbilo, ale po týdnu stráveném přeci jen v "cizím" prostředí jsem se stejně jako Iva těšila domů, a tak jsem z porodnice odešla skoro na reverz, neboť Sárka byla v porodnici zlaté miminko (hezky papala, nádherně spinkala a vůbec neplakala )a já se proto již těšila, jak si své mateřství budu vychutnávat v poklidu domova. Jaké však bylo mé rozčarování, když hned druhý den po příchodu domů Sárka v podvečer spustila obdobný koncert, jako Ivin Tomík, a já s hrůzou zjistila, že na větry netrpí jen chlapečkové, ale také holčičky ( mých kamarádek a matek z poradny ). Vzhledem k tomu, že jsem rozená "matka pluku" jsem nelenila a dala se s nepřízní osudu do boje, který jsem do třetího týdne věku mé dcerky zvládla ne díky věhlasným kapičkám Sab Simplex, které hojně pediatři předepisují, ale díky osvědčeným radám mé a manželovi maminky, které, každá po svém, přispěchaly s radou - Gel při nadýmání (koupí se v lékárně ) vtírat do oblasti pupíku a zároveň malými kroužky pak do oblasti celého bříška+zároveň jemným přitlačováním dětských pokrčených nožek uchopených v podkoleních jamkách při každém přebalování (samozřejmě ne ihned po jídle) provádět takovouto masáž. Od té chvíle, co jsem si vzala rady k srdci i do rukou, jsem uschovala "zázračné" kapičky do lednice a do dnes jsme si z masáží udělaly krásné chvilky plné radosti a následně i života bez větříků, které bolí. Jenže stejně, jako není všechno zlato, co se třpytí, tak i naše "zlato" se občas zatřpytí až moc, zejména přes den, kdy neumí zaspat jinak, než v jedoucím kočárku. I tuto drobnou "potíž" jsme však spolu nakonec překonaly tím, že mi milovaná Sárka od narození dopřála jednu velikou jistotu, a to, že večer po koupání a nakojení ihned usnula a v noci se vzbudila jen na jídlo a pak zas spokojeně zaspala, takže náročnost dne šlo dospat v noci. Abychom se však neukolébali pravidelností rodinného života, tak si pro nás náš "miláček" přichystal další překvapení - zrušení večerní jistoty ve spaní. Již nejméně čtrnáct dní se po koupání tak rozbrečí, že nejde utišit a tudíž podle toho vypadá i kojení a posléze pak i neusnutí, zřejmě z hladu, a tak jsme s manželem mysleli, že po vzoru našich babiček na vtip naší holčičky vyzrajeme tím, že ji zkrátka necháme vybrečet, ale byla vytrvalejší, a tak jsem nakonec přešla na častější kojení ve dne i v noci ( dříve Sárka jedla po 4 hodinách ), což vypadá, že je klíčem k večernímu rébusu a zároveň to podporuje zjištění, že kojené děti mají oproti nekojeným plno výhod, ale bohužel veškeré propagace kojení opomíjí připravit maminky na to, že jakmile se rozhodnou vytrvat v kojení, musí počítat s tím, že díky lehké stravitelnosti mateřského mlíčka jsou kojené dětičky mnohem více neklidnější a méně spavější. I přesto však, že nevím, co přinese za záludnosti mateřského života zítřejší den, je nutno přiznat, že pokud nejde o narušení zdraví a život,tak že vlastně nejde o nic, než o prima život plný překvapení a zázraků. Není-liž pravda?
Betsy