Mirko koukala jsem na fotky, je to pro mě tak zvláštní pocit. Moc vám to přeju, ale já si teď další mimčo nějak nedokážu představit :-) Vždycky jsem chtěla čtyři, ale teď jsem nějaká zabržděná na dvou :-) Dokonce uvažuju, že si nechám dočasně dát tělísko - do hormonů se mi ale vůbec nechce. Taky proto, že ještě kojím.
No na ty dvě další mám ještě čas, včera mi bylo 27 :-), manželovi je sice víc a tak trochu naléhá, že nechce být starým tátou, ale uvidíme.
Katko díky za optání :-) Kačenka ještě nechodí. Staví se sice už od vánoc a chodí kolem nábytku. Asi předevčírem jsem jí viděla, že se poprvé pustila. Je strašná uličnice - všude vleze a všechno strká do pusinky. Už byla načapána, jak se cpe krémem na boty (poprvý měla hnědý kakání) - dokázala ho vyndat ze zavřený skříňky (bez klíče v zámku) a zavřený plechovky. Taky ještě nemá žádnej zub. Začíná jí prosvítat dvojka vpravo nahoře. 16. jí bude rok.
Měli teď oba neštovice, tak jsem ráda, že to budeme mít za sebou. Honzíkovi ale asi zůstanou tři jizvičky v obličeji. Kačenka má dohromady snad ani né dvacet pupínků, tak jsem ráda, protože jsem se toho hodně obávala. Honzík se docela škrábal. Já jsem ale měla pocit, že se mi s ním ty neštovice trochu "vrátily" - bylo to hodně psychický - jako že mě všude škrábalo a tak, ale určitě to muselo znovuprobudit můj imunitní systém, takže Kačka měla protilátky v mlíku.
Pracuju teď na osobním rozvoji - rodinné konstelace, kineziologie, homeopatie, rebirth, ortobionomie, tarot, shiatsu a možná zkusím i Alexandrovu techniku. Je mi líp. Začínám se ujímat svého místa na tomto světě. Zoufala si uvědomuju, jak nám chybí prarodiče, nebo aspoň nějaké jakékoliv hlídání. Musím se teda do toho opřít a něco pořádného najít, neb se to dost odráží na vztahu s manžou. Máme oba takovej malej "burn out"...
To jsem toho zase nakecala :-)
Dano držím palečky na ultrazvuk.