Taky se mi stalo něco podobného. Jako malá (na 1. stupni ZŠ, přesně si to nepamatuju) jsem byla s prarodiči tuším v Maďarsku. Jako každé dítě jsem si hledala děti na společné hraní. Našla. Ony neuměly česky, já samozřejmě neumím maďarsky. V kempu byly takové houpačky na dlouhých kovových tyčkách a dole se sedátkem. Jenže to sedátko na jedné z nich nebylo, zůstal jen rám. Od babičky jsem měla v sáčku bonbóny, nabídla jsem je i ostatním dětem. Jedné holčice spadly na zem. Zastavila jsem její houpačku, nějak rukama jsem jí ukázala, že jí je podám. Asi ne moc správně. V momentě kdy jsem se zvedala nahoru s bonbóny v ruce, ona holčička se zhoupla přímo na mě. A ten rám houpačky mi naštěstí jen malinko sekl do obočí. Děda je lékař, tak mi to ošetřil sám, nebylo potřeba ani šití, nic. Tenhle zásah mého andělíčka strážníčka mi dodnes jen připomíná malá jizva na levém obočí. Ale vrazit ta houpačka tehdy do oka...