To nebylo moc pěkné,
nikdo nikomu nemocenskou nenutí, pokud maminka být doma nechce, tak jí tam držet nemůžou. Já pracuji ve firmě, kterou vlastní američané, ale nikdo u nás nezavádí zahraniční politiku pro těhotné. Navíc jsem pracovala v laboratoři a neumím si představit, že bych si práci nosila domů. Stroje za několik milionů mi asi nezapůjčí a počítač nestačí. Ještě v lednu jsem pracovala 10-12 hodin denně od 6 ráno, a nejen já, ale všechny kolegyně bez ohledu na těhotenství nebo počet dětí. Stres byl ohromný a nabídnutou nemocenskou jsem přijala i proto, že mi je 33let, tvrdlo mi břicho několikrát za hodinu přestože jsem brala 6tbl hořčíku denně a většinu dne jsem stála, posledním bolem byly narůstající křížové bolesti. Taky jsem měla představu, že budu chodit cvičit a odpočívat, ale po práci jsem večer upadla do postele už před večerními zprávami a celá zbitá se v 5 vymotala do dalšího stresu. Prvních 14 dní doma jsem prospala a jedinnou odezvou bylo, že jsem "neprošla" OGTT a byla zavedena jako diabetička, přestože v době kdy jsem už byla doma v klidu jsem byla bez nálezu v krvi i moči. Věřím, že za to mohla únava z práce, nemožnost pravidelného pitného režimu (v chemické laboratoři nelze jíst a pít, nutno odcházet do spec. místnosti a opouštějte rozpracovanou práci každou chvíli kvůli hltu čaje?).
Každá maminka ví na co se cítí a pokud jí je v práci dobře a není unavená a nebrání jí ve vlastním rozvoji mateřství, tak ať si pracuje ještě v den porodu, ale neodsuzovala bych mamky, co toho mají "plné brýle", a chtejí mít zároveň zdravé a klidné dítě (stres u matek v těhotenství je jedním z faktorů hyperaktivity budoucích potomků!) a proto přijmou nemocenskou nejen z důvodu zdravotních-fyzických, ale i psychických.