Zdendo, to je různé. Na mne začal polehounce vyvíjet psychický nátlak - každý jeho příchod ke mně okořenil poznámkou o ubližování dítěti, byla jsem kontinuálně napojená na monitor aniž bych věděla, jaké jsou výsledky, nikdo mi nic neřekl, na otázky nikdo neměl čas odpovídat... Po nějaké době jsem se psychicky rozložila - jednak to na zádech šíííleně bolelo (neměla jsem možnost si od bolesti ulevit jinou polohou), jednak jsem měla neskutečný strach o dítě. Ono teď se to nezdá, ale jak v těhotenství, tak při porodu i v šestinedělí ti hormony fungujou trochu jinak a co tě normálně nechává klidným, to potom dost prožíváš. Ale hlavně jsem k porodu šla s tím, že každý máme iné představy, ale někde uprostřed se sejdeme - dejme tomu že porodím ne třeba v kleče, jak bych chtěla já, ani v leže na zádech, jak chtěl lékař, ale třeba v leže na boku, nebo třeba v sedě aniž bych musela nohy zvedat do výšin. Nebyla jsem připravená na to, že by se mnou někdo mohl sehrát komedii, že je něco špatně, i když vše rpobíhá v nejlepším pořádku.
S.