Myslím, že jste to vystihla přesně. Není nad to trochu rozlišovat, co je a co není vhodné a kdy je kojení jen nezvyklé a kdy je to fakt nevhodné. A to je v každé situaci jiné. Sama jsem prvního syna kojila ve společnosti míň - ze začátku proto, že jsem se styděla (z obchodu jsem šla kojit třeba do auta), později proto, že Vojtíšek koukal na všechno okolo a každý člověk byl zajímavější než moje prsa. Zato mladšího Ondráška jsem mohla kojit kdekoliv (největší společnost byla v ZOO mezi školními výlety) a myslím si, že si toho nikdo ani pořádně nevšiml - kojit se dá přece i docela skrytě, třeba v baby vaku apod. Pravda je ta, že u 2.dítěte jsem si už nepřipadala divně kvůli tomu,že kojím mezi lidmi (něco na tom bude, že máme v sobě "že by se to nemělo", za 2. všichni okolo mě už si na kojení zvykli (hlavně babičky) a za 3.Ondra když jedl, tak mu mohlo být všechno ukradené.Ale trochu ohleduplnosti taky není na škodu. Myslím, že potřeba trochu rozlišovat, kdo je prostě zapšklý generál a kdo bude prostě nesvůj z toho, že před ním kojím.Takže svoje strejdy nad padesátku jsem s kojením prostě nenutila konfrontovat, myslím, že bych je prostě uvedla do rozpaků.Jinak kojení moc fandím a není nad to, když se to vede.
Jo, a ještě maličkost, co kdyby jste nehledali u těch ostatních ty nejhorší úmysly??Danilka 2 rošťáci