Holky,

dneska jsem nějaká opravdu děsně "rozhozená"!
Takže už od rána brečím nad vším...
Evi,
já jsem to s tou přísností myslela spíš jako legraci...to je zase nevýhoda psaného slova!
Vždyť ve své podstatě se v závěrech shodujeme - zbytečně se nestresovat!
Jak tak na nás 3 koukám, tak nás ten život vzal už dosti zkrátka (k tomu svému tvrďáckému heslu jsem přišla, když mi v mých 17 umřela maminka po dlouhém a vyčerpávajícím boji s rakovinou...-takže i tentokrát vím o čem mluvíš Evi!), takže si myslím,že teď by nás už měly čekat samé krásné věci a krásné zdravé děti!
Je ale opravdu těžké si to uhlídat- myslím ty emoce, strachy a chmury!
Dneska zrovna ( a to jinak jsem opravdu děvče až obludně statečné a optimistické!) jsem si v metru na schodech přemýšlela jaké by to bylo mít ji zase u sebe a cítit se poprvé po 5 letech v bezpečí!Protože tak se člověk cítí jen u mámy!Asi k tomu přispěla pozvánka na sraz střední školy pro mého tatínka - chodili tam spolu. Najednou mi bylo strašně líto, že tam nemůže být - hrdě ukazovat jaká krásná nevěsta byla její dcera a jaká ona bude krásná a mladá babička (bylo by jí 47 let).Protože to bylo její přání - kdybych tehdy byla znala svého muže - asi bych kvůli ní to dítě měla už tehdy...
No vidíte - co píšu - jsem dneska prostě šíleně sentimentální -až běda.
Takže asi i reaguji přecitlivěle!
Ale na druhou stranu musím přiznat, že mi tyhle Vaše písma strašně pomáhají. Já se na ně vlastně každý den hrozně těším!
Každopádně si troufám říct, že minimálně teď - přes tyhle naše dopisy Gabča určitě na ten svůj strach trošičku zapomněla!
Faktem je, že čím víc o svých trápeních člověk mluví tím se stávají sensitelnějšími. A čím víckrát se podělí o svůj strach, tím víckrát se ze strachu stane strášek!
Ne nadarmo platí, že sdílená radost je dvojnásobná- zatímco sdílená bolest poloviční!

Tak se budeme tady statečně sdílet a uvidíte, že nám ty naši mimísové tu starost tisíckrát oplatí!
No - u nás to teď odneslo pravé žebro - no někdy se některé dobré investice začnou v dobrém vracet až časem...:o))))))))

Omlouvám se, že jsem tak zabředla do hloubky, ale nějak se mi aspoň trochu ulevilo!Snad už mi dneska ty hromony dají pokoj!

Pápá
Petra