Ahoj, ja jsem rodila v prosinci 2002 v Podoli a rada bych se s vami podelila o muj neopakovatelny zazitek.
Stahy mi zacaly po 20 min v SO odpoledne, ale protoze jsem prvorodicka, myslela jsem, ze to budou jenom poslicci, neb do terminu mi chybely jeste temer tri tydny a vsichni me ujistovali, ze poprve se vetsinou prenasi. V noci uz jsem se ale diky bolestem nevyspala. Celou nedeli se mi intervaly sice zkracovaly, ale tak pomalu, ze jsem byla presvedcena, ze jeste nerodim. Vecer jsem mela stahy teprve po 8 min, ale protoze mi pravdepodobne odtekala plodova voda, presvedcil me manzel, abychom jeli do porodnice “pro jistotu” prohlednout. Tak jsme v 10 dorazili na prijem, nalez byl spis nenalez – otevrena jsem byla teprve na 1cm, ale kvuli odtoku vody si me tam radeji uz nechali.
Chvili jsem byla v mistnosti (hekarne) se sprchou a WC, kde mi byl nabidnut klystyr, ktery jsem s diky prijala, holim se bezne, takze toto se nekonalo. Od zacatku jsme byli na porodnim sale, kde byla sprcha, WC, mic, porodni zidlicka a uz nevim co jeste. Mela jsem volnost pohybu, vetsinou jsem chodila, coz mi pomahalo od bolesti. Kazdou hodinu se na me chodila divat PA (byla vzdy “na doslech”), zeptala se jak to jde, koukla na monitor, ktery jsem ze zacatku mela. Obcas prisla pani doktorka, aby zjistila, jak to vypada. Manzel taky navstivil kurzy, ale nakonec mi nejvic pomahal tim, ze me drzel za ruku a daval pit. Po nekolika hodinach jsem byla konecne na 9 cm a tak jsem se tesila, jak to mam “za par”, lec vsechno slo tak pomalu, ze mi byl nakonec nabidnut oxytocin, ktery jsem prijala a jsem rada, vse se urychlilo a ja konecne mohla zacit tlacit. Bohuzel me kontrakce pripravily o dost energie a ja po temer 40 hodinach uz nemela moc sil a tlacila jsem spis uz silou vule :o)), jedna asistentka mi nalehla na bricho, aby mi pomohla dostat mimco ven (na posledni chvili si to totiz rozmyslelo a ven se mu uz vubec nechtelo). Po porodu sel manzel tocit, jak nam synacka susi, meri, vazi a prohlizi. Zabaleneho v plence mi ho prinesli a pokusili jsme se o prilozeni, mezitim me pani doktorka sila. Byla jsem prekvapena, jakou silou sal. Asi ho to unavilo a usnul. Zeptali se me, jestli ho mohou odnest ohrat do inkubatoru a my zustali na sale jeste asi hodinu a pul sami, dostala jsem snidani a dzus. Telefonovali jsme tu novinku vsem. Pak jsem poslala manzela domu, aby se trochu prospal.
Sestricka me vyzvala, abych se pokusila vycurat a nabidla mi sprchu, byla jsem dost zeslabla (navic mam nizky tlak) a tak jsem to nechala az na odd. sestinedeli. Puvodne jsem chtela nadstandart, ale bylo plno. Na pokoji jsme byly tri a nakonec jsem byla rada, ze nejsem sama. Hned, jak se syn probudil, mi ho prinesly a uz zustal porad se mnou. 4.den jsme sli domu.

Vzdy nam sestry ukazaly jak koupat, prilozit, cistit, nosit atd. Jednou ony a my koukaly, priste naopak. Na pokoji byl prebalovaci pult, vanicka a vaha.
Co se tyce kojeni, sice nemaji oznaceni BFH, ale zaslouzili by si ho - pomahaly hodne - jedna maminka mela diky silne zloutence hodne spave dite, ale rozkojily ho, zadne prikrmy se nekonaly (jinde pry bezna praxe), druhe pomahaly rozhanet zatuhle mleko skoro celou noc. Mozna se zdaly ze zacatku prisne, ale byly opravdu ochotne. Z pocatku se chodily koukat na kazde prilozeni. Ukazaly nam tri ruzne polohy (v leze, v sede a fotbalistu). Nez vas pusti domu, chteji videt, ze si umite odstrikat mleko (rucne nebo odsavackou). Zenske sestry byly trochu odmerenejsi, ale chodily jen jednou denne s vizitou.
Pleny jsou k dispozici latkove i jednorazove (Huggies, 5ks na den), sitove kalhotky, vlozky a kosile si menis podle potreby, jsou volne dostupne, nemusis si o to nikomu rikat.
Na rozloucenou jsme dostali balicek – vzorky, Betynku apod.
Nestalo se mi, ze by mi bylo miminko kamkoli odneseno a vzdy, kdyz ho vysetrovaly, jsem vedela proc a jak.
Snad jedine minus bylo, ze v poradne byla vzdy fronta a tak clovek bud musel prijit brzo nebo si pockat (na chodbe je bufet). Socialni zarizeni jsou stara a oskliva, ale loni zacala rekonstrukce, tak uz jsou mozna nova. A hlavne myslim, ze neni podstatne, jake kachlicky jsou na zachode.

Na dalsim miminku chceme zacit pracovat ted na jare a docela urcite pujdu zase do Podoli.