Ujistuji te, ze psychoterapeuticka pomoc obvykle nic nestoji. Chodim jiz k druhemu psychiatrovi a je to normalne hrazene pojistovnou. I hodne antidepresiv je hrazenych pojistovnou, jen na nektere se doplaci.
Stejne tak te chci ujistit, ze (jak sama tusis) tvoje obavy nad tim, ze se ti psychoterapeut "vysmeje", jsou jen plane obavy. Na devadesat pet procent se to nestane, a za to riziko to stoji :-) A pokud by ti nevyhovoval, tak ho proste zmenis (pokud jsi z maleho mesta, urcite se da i nekam dojizdet). Nesmis se nechat odradit, je to prece jeho prace, poslouchat, co lidi trapi.
Beru pul roku (v poradi uz treti) antidepresiva a dochazim k psychiatrovi, kdyz to srovnam se situaci pred rokem, citim se jako novy clovek, pred rokem jsem byla naprosto nestastna, dlouhodobe v depresi a pritel to se mnou uz nevydrzel. Tak polovina mych depresi vznikala z problematickeho souziti s rodici a prestoze situace doma se oproti drivejsku objektivne nijak nezmenila, citim se ted doma normalne! protoze utoky rodicu dokazu lepe zvladat a nebrat si je tak k srdci.
Uverejneny clanek na me asi taky docela sedi.
Jen chci rict, ze kdyz ma clovek pocit, ze uz nevi jak dal a ze je opravdu nestastny a nevi co sam se sebou, pak je ten pravy cas vyhledat odbornou pomoc. Zapal plic si taky doma nikdo neleci sam ;-).
Hodne stesti.