Cau Zabo,
naprosto s tebou souhlasim ve vsem co rikas. Rada bych neco jenom k otazce toho studu, co zminujes: rozsirila bych to na cely zdravotnictvi. Nedavno jsem byla na operaci se slepakem. Ne, ze by na me byli zli, to ne a navic remeslne to bylo provedeno moc dobre, ale nejakej pojem o intimite pacose je nasemu zdravotnictvi fakt cizi. Prijali me nahle, mela jsem na sobe obleceny bodicko, takze jsem nemela kalhotky. Pod ustavni kosili jsem tedy nemela nic. Vis jak jsem se musela o vizitach branit sestrickam, aby na me neskakaly a sup sup neodhrnovaly kosili co nejvic nahoru a perinu co nejvic dolu? Kazdou vizitu to bylo to same - ja jsem se asertivne branila, ze jsem svepravna a mam sve ruce a odhrnu si jen misto, ktere potrebujou videt a nechci, aby mi bylo videt na ohanbi, kdyz to neni treba. Podotykam, ze na vizitu chodilo tak 15 lidi, mezi nimi mladi medici, to da rozum, ze jsem nestala o to delat jim peep show! A pokazdy jsem slysela jen "ale slecno, my jsme jich uz takovejch videli, vo co vam jde?" A ja jse pokazde citovala listinu prav pacienta, ze lekar je proste povinen brat ohled na stud pacienta. A ze je jasny, ze oni moji nahotu vydejchaji, ale ja uz tezko. A oni na to "no jo, ale kam bysme s takovou dosli, kdyby jsme se meli pacientu ptat na to, co chcou a nechcou, aby s nimi bylo delano?"
Takze v tomto smeru nemam ke zdravotnictvi uz co dodat! Snad jen to, ze ac jsem nerodila, zcela chapu, ze co se porodnickych zarizeni tyka, je tam otazka studu a soukromi jeste choulostivejsi. A pokud je clovek rozbolavely, branit se necemu co nechce, je moc slozite.
Takze co s tim nadelame? Ono je dobry o tom mluvit, branit se, vrcet a prskat, aby si uz konecne doktori uvedomili, ze clovek neni jenom fungujici strojek z masa a kosti, ale ma taky nejaky svoje pocity.
Mej se fajn.
Anezka