Ahoj holky, také jsem minulý prosinec rodina v Neratovicích a myslím, že už jsem konečně schopná podívat se na ně objektivně. Začnu pozitivem: velmi intimní porodnice, velká možnost svobody v první (druhé?) době porodní (míč je báječná věc!). Těch negativ vidím i dnes víc. Přiznávám, že hodně souvisejí s mým prvorodičkovstvím. Porod sám o sobě byl "pohoda". Ano, doktor Sadílek není zrovna ideál něžného přístupu, ale po týdnu už jsem seděla. Pokud jde o deklarované: na všem jsme schopní se s rodičkou domluvit, není to tak docela pravda. Domluví se s vámi na tom, co je v daném okamžiku možné a měla jsem pocit, že i na tom, na co jsou prostě zvyklí. Otázka zní, zda dělat z klystýru a vyholení takovou vědu. Připomínky mám ovšem k přístupu dětské paní doktorky Řandové ( po čtyřech dnech jsem byla alergická na její oslovení "mamino"). Oni jsou tam totiž posedlí kojením. Nic proti, ale tlak na to, "kdy už to mléko začne téct" mi na psychické pohodě nepřidal a myslím, že se mi tím i laktace zpozdila. Jejich reakce: začneme přikrmovat. A tak do mé holčičky začali druhý den cpát BEBU, kterou miláček hrozným způsobem zvracel. Prý museli, kvůli velkému váhovému úbytku. Jenže holčička měla 4120 g, takže bylo z čeho brát. Psycho bylo neustálé vážení před a po kojení. Couráte tam po chodbě jak mátoha a myslíte si, aby vám proboha dali pokoj a nechali vás se v klidu těšit s vaším pokladem. Na stížnost, že dítě prostě spí a nedaří se vám kojit objemy podle jejich tabulek mi bylo řečeno, že ji mám štípat do žeber, aby se probrala. Jako další nehoráznost mi přišlo platit za nadstandard na čtyřlůžáku, kde měly být původně jen 3 postele. Platila jsem 300 Kč za televizi a pevnou telefonní linku na pokoji!!! V jednu chvíli bylo na pokoji 17 lidí!!! 3 maminky, 3 děti, 1 čekatelka a zbytek příbuzných. V prosinci se nedalo pořádně větrat, takže vedro a smrad na umření. Sestra přišla a vynadala nám, ať větráme, místo aby příbuzné vyházela. Nikdo to tam prostě nekontroluje. A pak ta dětská JIPka. Poslední noc jsem tam probděla s maminkou, jejíž holčičku vezli do Podolí. Nepřála bych vám zažít, jak se za ní marně snažila druhý den dostat a jak si ji přehazovali jako horký brambor, beze stopy lidskosti. Celkově musím říct, že kdyby tam byla JIPka, šla bych tam znovu. Dneska už bych si s nimi jako zasloužilá matka uměla poradit:o) Jednoznačně bych ale chtěla být na nadstandardním jednolůžáku. Rozhodně však půjdu rodit někam, kde mají, jako v Neratovicích, polohovací lůžko. To je opravdu příjemné, i když závěrčná fáze porodu stejně proběhne s nohama "na koze".