Ahoj všem, co mi zde odpověděly od doby mého prvního příspěvku a všem moc děkuji.
Naposledy jsem sem psala, že se se mnou přítel rozešel. V současné době jsme zase spolu... Vydrželo mu to týden a pak mě začal prosit, ať se k němu vrátím... Jak asi tušíte - vrátila jsem se.
3 týdny bylo vše skvělé (jak také jinak), pak opět začal ochládat v sexuální oblasti a jde to vlastně tou "klasickou cestou" jako dřív, jen o hodně zrychlenou. Pravdou je, že se tentokrát opravdu alespoň trošičku snažil. Občas. Nicméně po tomto víkendu je vše zcela ve starých kolejích a mám pocit, že již velmi záhy přijde jeho obligátní: "samotnému by mi bylo lépe"...
Vím, že jsem udělala chybu, asi jsem se neměla vracet, ale nalhávala jsem sama sobě, že tentokrát budu silnější, že nedám na jeho prvotní řečičky a sliby. říkala jsem si, že budu ještě nějaký ten čas bydlet u matky a s ním se budu zkrátka jen "vídat", abychom do toho nespadli hned znovu. No, realita byla pochopitelně někde jinde. Po jeho druhém: "tak přece zůstaneš u mě přes noc" jsem kapitulovala a s myšlenkou, že on přece není tak hloupý a asi si to v hlavě srovnal... bla, bla, bla jsem prakticky ze dne na den zůstala opět u něj natrvalo. Mea culpa. On ví, že mě má jistou, a že mu stačí se se mnou pěkně pomilovat, zašeptat nějaké to hezké slovíčko a můj mozek vypne.
Asi jsem ztracený případ. V poslední době jsem x krát brouzdala po nějakých internetových stránkách, kde bych našla pomoc, třeba i začít jen anonymně po mailu, ale vždy to nakonec vzdám. Já nevím proč. Uvědomuji si naprosto jasně, že bez odborné pomoci to nezvládnu. Už jsem v takovém stavu, že poslední dny, pakliže jsem doma s přítelem, jen brečím a brečím. Z hlediska mých pocitů, toho, co z jeho strany jsem schopná unést, je to ještě horší než dřív. Mám tím na mysli, že jsem mnohem méně odolná. Možná je to tím, že můj přítel si nyní ještě nachází nové argumenty, jako třeba že jsem naprosto nesamostatná, nezodpovědná, neumím hospodařit s penězi, také jsem nafoukaná (podotýkám, že ve skutečnosti jsem opravdu typ člověka, který ještě nedávno měl problém např. cestovat hromadnou dopravou, kvůli svému nízkému sebevědomí, kvůli tomu, že se na mě každý určitě bude dívat...) a také mě nemůže vzít ani mezi své známé (po roce známosti mi nepředstavil ani jediného svého kamaráda...), protože bych se na ně určitě povyšovala a pohrdala jimi. Nechápu to, opravdu nechápu, odkud tyto jeho názory na mě pramení. Realita je naprosto někde jinde a kdyby se jen trošku zajímal také o někoho jiného než sám o sebe, musel by přece už dávno poznat, jaká jsem, ne? A také prý si hraji na něco, co nejsem. Ve skutečnosti jsem podle něj "socka", co si hraje na to, co bývala dřív. A vypadám prý až moc dobře a on má problém se mnou byť jen vyjít na ulici, protože vypadám, jak vypadám. Realita je taková, že vydělávám cca 12 tis. čistého měsíčně, mám na každé roční období - tedy jaro a léto + podzim a zima - jedny boty. Něco na sebe jsem si koupila naposledy, než jsem ho potkala a možná ani to ne. Je snad špatně, že se v rámci svých možností alespoň snažím vypadat dobře v tom, co už mám několik let??? Pravda, protože jsem za poslední 2 roky pár kilo přibrala, chodím poměrně často na solárko, protože co je opálené, vypadá opticky hubenější :), což on nemůže přenést přes srdce a považuje to za nehoráznou rozmařilost. Po několika letech jsem si v rámci "terapie" nedávno dovolila koupit (samozřejmě ze svých peněz - žijeme každý za své) 2 krásné noční košilky, načež mi zrovna včera bylo řečeno, že "copak normální ženská chodí doma v tomhle? Normální ženská nosí doma tepláky!" Asi nikomu nemusím říkat, že jsem si je koupila samozřejmě kvůli němu, myslela jsem, že to v něm třeba trošku rozmíchá nějakou sexuální touhu... Ovšem to jsem se spletla. Jediná jeho touha byla mi vynadat...
Zkrátka situace jako dřív, jen ty argumenty jsou inovované.
A já teď, oproti tomu, co bylo před tím naším rozchodem, mám ještě mnohem větší strach z toho rozchodu dalšího (resp. až mě zase vyhodí), ke kterému se tak nezvratně schyluje...
Asi jsem opravdu nenormální.
Mějte se všichni hezky, já utíkám domů uklízet, aby nebylo zle ;-)