Vážené a milé sestřičky,
abych "nepomlouvala" jako některé maminky, adresuji svůj názor přímo Vám. V ČB porodnici jsem postupně prošla oddělení rizikové, porodní a neonatologické a narazila jsem na sestry výborné, průměrné, horší i strašné - jako je tomu asi všude, kde jsou lidé. Porod je však událost, kdy tzv."srážka s blbcem" bolí více než kdy jindy a bez nadsázky zanechá stopy na celý život. Dovolila bych si proto na Vás apelovat, abyste pochopily, že ač pro Vás každodenní chleba (a uznávám, že těžký), pro novopečené maminky je to životní zážitek plný emocí a podle toho by se k nim mělo přistupovat. Každý má určitě jiná kritéria, ale mně osobně je celkem jedno, zda dostanu erární pleny nebo si je budu muset donést, ale velice mne znechutí, když se mnou někdo jedná jako s chovankou výchovného ústavu, která je tam za trest. (Za zmínku stojí, že z řad lékařů jsem se s takovým přístupem nesetkala ani jednou.) Snažte se prosím nemyslet jen na biologické funkce matky a dítěte, ale také na to, jak se psychicky cítí.