V Motole jsem rodila před téměř 20měsíci. O Motole jsem se rozhodla v podstatě před těhotenstvím. Byla jsem tam na jiném oddělení a navíc tam pracuje moje dr, k níž chodím (dr. Uhrová). V těhu jsem četla spoustu informací a názorů, začala jsem pochybovat, ale nakonec jsem u této volby zůstala. Jak jsem psala, bylo to dané tím, že jsem tam už byla (na onkogynekologii, docházela jsem do kolpoporadny, ležela jsem tam na rizikovce) a tím, že tam je i moje dr.
Já jsem byla absolutně spokojená. Do porodnice jsem šla pouze s přáním porodit zdravé dítě, neměla jsem žádné představy ani plán, navíc bolesti takové, že jsem o ničem jiném ani nepřemýšlela. Krom jedné nepříjemné doktorky na příjmu, která vyšetřovala i při kontrakci a sprdla mě na entou, že špatně dýchám, byli všichni super. Zažila jsem tam víc směn. Byli hodní, vysvětlovali, informovali. Možnost mít tam manžela (a byl se mnou už od přípravny, protože jsem přišla a všechny maminky na hekárně, protože měly nepostupující) byla super, psychicky to pomohlo moc a moc.
Holená jsem byla z domova. Možnost klistýru jsem řešila s dr Uhrovou, její názor byl, že klistýr je lepší než Yal, já byla pro, protože nemůžu soudit něco, co jsem nezažila. A bylo to naprosto v pohodě. Na epidurál jsem se informovala, lékaři mě vyšetřili, zhodnotili, zavolali anesteziologa, ten mě napíchnul, bez problémů a naprosto trpělivě čekal, až odezní poslední zbytek kontrakce, aby mohl provést vpich. Zabralo to krásně.
Bohužel ten den byl takovej nával a akutní císařské řezy, že svolávali i doktory z poraden a tím, že už mě nebylo nic akutního, tak se věnovali ostatním a nám se to protáhlo. Nakonec jsem dostala i oxytocin, chystaly se kleště, protože trochu zlobily ozvy. Ovšem čirou náhodou se objevila "moje" dr (nebyla jsem s ní ještě domluvená, že mi k porodu dorazí) a během chvíle mi holčičku odrodila i bez kleští. Vzali nám pupečníkovou krev, holčičku šli změřit zvážit ošetřit i s manželem a když mi jí přinesly (já zatím porodila placentu), tak mi jí hned dali na břicho. Pak na chvíli do inkubátoru, který byl vedle mě a pak přiložit a pak se jelo na novorozenecké a šestinedělí.
Měla jsem možnost tam "ozkoušet" více doktorů, při tom návalu se mi tam věnovala jedna medička (prakticky výhradně mě) - což jem zjistila až na konci porodu, kdy jí moje dr řekla, že mě rodit studentka nebude:)) do té doby jsem ji považovala za PA. Nicméně byla úžasná, hodná, sledovala mě pravidelně, vyšetřovala, řešila se mnou cévkování, vyšetření, co a jak se mnou a když začaly ty ozvy, nemachrovala a šla se poradit a konzultovat.
Na šestinedělí to bylo krapet horší, jenže s tím jsem počítala. Je to o tom, jak se kdo vyspí a jakou má náladu. Sama jsem byla svědkem, že sestra, která mě na výslovnou prosbu nepomohla, jiné mamince pomohla. Co mi vadilo bylo, že mi malou nenosili v noci (byla na světle). Nikdo mi nebude tvrdit, že se najednou nebudí, protože když byla jednu noc u mě, tak řvala pořád. A ty nesjednocené názory na kojení mezi jednotlivými sestrami. Obecně jsem slyšela, že šestinedělí I je lepší než II.

Byla jsem naprosto spokojená, asi to překonalo moje očekávání, které bylo ovlivněno spoustou negativních reakcí.

Při výběru mělo samozřejmě důležitost i to, že v případě potíží se o moje dítě postarají a nebudu řešit, jestli ho někdo převáží do jiné nemocnice. Nevybírala bych jinak.

Neskonalý dík patří dr Uhrové, která je jediný gynekolog, z kterého nemám hrůzu a všem, kteří se na porodu podíleli (hlavně dr Horák, který mi to na břiše odskákal:))))

Myslím, že často nespokojenost maminek pramení v až moc veliké informovanosti a představách, na které se moc upínají, často neočekávají, že by to mohlo probíhat jinak a pak jsou zklamané.

Jak říkám, na tom šestinedělí se to zvládnout dá, ale na neochotnou osobu můžete natrefit naprosto všude.

Nenechala bych se ovlivnit ani vyloženě odstrašujícími případy, protože často situaci hodnotíme subjektivně a to v případě dlouhého a těžkého porodu s komplikacemi často vyzní v neprospěch porodnice.

Tuto porodnici mohu jen a jen doporučit, protože i soudě dle příspěvků se tam vše pomalu, ale jistě mění k lepšímu. I v závislosti na vývoji i v závislosti na změně personálu (starší generace odchází a nové informované s novými poznatky přichází). Samozřejmě vyskakovatv si ve fakutlní nemocnici moc nelze, je to holt fakultka, ale přesto ve mě zanechala velmi dobrý dojem a ráda se tam vrátím. I přes ten frmol, co tam mají.

Gabča a Bára, 20měs