Ano, s tou neplodnosti máš naprostou pravdu. Tady v Americe nebo v Evropě spousta žen na založení rodiny čeká až po dovršení své kariery. Pozor, není to tak u všech, ale u většiny. Pak už je mnohdy pozdě. Kdežto u vás je na prvním místě rodina. Myslím si, že je to správné. Já třeba jsem absolutně proti feminismu. Nepotřebuji si nic dokazovat a je fakt, že jakmile jsem se vdala, nic, kromě zútulňování domácnosti a manžela, mě nezajímalo. Taky jsem zašla s kamarádkou na kafe, ale když měl být manžel doma, nešla jsem nikam. Byla jsem prostě raději s nim. Přátelé z Maroka mě nejednou říkali, že bych byla dobrá muslimka:-) Nevím, ani si to nemyslím, protože o islámu téměř nic nevím. Ale manžel a děti jsou pro mne velká priorita. A vůbec mě nevadí, že se ze mě stala domácí puťka. Ale já jsem na to hrdá, mám pevné domácí zázemí a neměnila bych ani za nic. Proto taky nemohu pochopit mé známé,(jsou to bývalé spolužačky), jak se zachovaly ke svým dětem, které tam nechaly. Sice strašně trpí a soudí se neustále o ně, ale roky ubíhají a nikdo jim nevrátí ten čas, o který přišly, když od nich odjely. Podle toho, co m vyprávěly, to bylo ale fakt strašné. Ukázkový film "Bez dcerky neodejdu", hadra.
Znala jsem jejich manžely a opravdu bych to do nich v životě neřekla. Ale taky vím, jaké povahy jsou mé spolužačky a za ně bych ruku do ohně opravdu nedala.
Taky jsem ráda, že se dovím něco nového. Afrika je prostě pro mne něco, co mě vždy svým způsobem přitahovalo a zároveň nahánělo strach.
Mějte se všechny moc krásně, protože jsem díky vám pochopila jedno podstatné.
Nezáleží kde jsi, ale ským jsi.
Ahoj
Vanessa