Hmm, taky mám dítko, které chtělo všechno dělat samo. V roce a kousek krásně papala celé jablíčko )tedy ne pokrájené nebo dokonce postrouhané), chleba jsem jí krájela na čtvrtky, aby se jí dobře držel v ručičce, lžičkou papala sama. Jó :o( Jenže podle babiček jsem byla krkavčí matka, takže jí chlebíček krájely na malinké kostičky do pusinky, jablíčko strouhaly, krmily jí stylem "jéédééé mašinkááá do tunýýlkůůů... ááá HAM" Výsledkem bylo rozfrfňaný dítě, se kterým jsem se u jídla musela patlat hodinu, než se uráčilo sníst aspoň něco málo. Takže jsem řekla dost, nechceš jíst, nejez, když jsem viděla, že nejí, talíř jsem odnesla... a naštěstí se to zase spravilo :o) Pochopila, že doma se s ní takové ciráty dělat nebudou, a kdo zaváhá nežere.

S.