Určitě máš pravdu, mým dětstvím a pubertou mě provázela úžasná babička, opravdová dáma z první republiky.To množství lásky, síly a životního moudra co mi dala.Po narození mích dětí jsem jaksi mylně předpokládala, že mé děti mají automaticky právo prožít totéž.Výsledkem bylo hodně bolestivé poznání,moje maminka na děti "jednoduše nemá čas" a tchyně mi rovnou řekla "že ji se svými dětmi nemohu obtěžovat, od toho jsem snad na mateřské né?" Trápila jsem se hodně a dlouho a až mé děti mi ukázali jak moc zbytečně.Dnes máme paní(říkejme jí Emilka)ta pomůže s domácností, hlídáním, ale především má pochopení a dobrou radu pro mě a vždycky cukroví nebo dárek pro děti. Dalo mi moc práce abych mladšímu vysvětlila že jí nemá říkat babičko, ale paní Emilko a trochu jsem si poplakala, když se jí starší(ve 2,5) zeptal "jestli ho má ráda jako vlastního" (o své vnuky nemá nouzi a často o nich klukům povídá).
Přesto že paní Emilce stále platím 50 Kč na hodinu, ona nám dává víc.
Jen lituji toho času kdy jsem se mohla utrápit protože jsem vyžadovala na tchyni a mamince babičkovství.