Dobrý večer
Martínek se strašně bál dětí od roku. Nevíme proč, nepomáhalo nic. Když viděl chodící dítě do 3 let, plakal, schovával se, pak před nimi bránil brášku. V asi 3,5 letech to konečně překonal, ale pořád je ostražitý, i ve vztahu k dospělým a hned tak se s někým nebaví. Ve školce je docela samotář. Podle mých zkušeností s tím domluva nic neudělá. Nám se nepodařilo zjistit, co se stalo, proč se začal bát. Byl přece jen moc malý. Chodila jsem s ním ven, zvykl si na jednoho mladšího kamaráda, napřed se ho ale taky strašně bál, pak si hrabal v písku vedle něho a dnes jezdíme i na výlety. Pak už byl ochotný být i vedle dalších dětí, ale vždycky byl rád, když slyšel, že jsem s ním a hlídám ho, že se postarám, aby se mu nic nestalo. Odmítal půjčit kočárek s bráškou jiným dětem, školka se mu líbila, ale jen prázdná třída bez dětí. Jestli vašeho syna ve školce k něčemu nutí, jen mu to znechutí a znesnadní navázat komunikaci, zkuste se s učitelkou domluvit, ať ho nechá jen pozorovat, třeba se za měsíc nebo dva zapojí sám.
Nejsem odborník, ale mám podobnou zkušenost. Veronika