Mám dva osmileté kluky a bydlíme na vesnici. Vedle nás je poměrně frekventované zahradnictví, kam jezdí stále plno aut. Kolem zahrady nemáme plot - je to plynule spojené s tím zahradnictvím. Svoje kluky jsem začala pouštět před barák samotné až letos. Prostě mám strach. Vidím kolem sebe spoustu úrazů a prostě se bojím. To, aby šli sami do vesnici, prozatím vůbec nepadá v úvahu. Vidím, co tam skupinky stejně starých dětí vyvádí. Navíc tedy naši chlapci jsou hyperaktivní- neustále někde na stromě, zkoumají všechno co nemohou a hlavně v jednotě je síla - co nevymyslí jeden, vymyslí druhý. Tohle omezení je náročné hlavně pro nás - neustále se jim snažíme vymýšlet nějaký program, aby neměli pocit, že strádají. Domácí práce doháním v noci - vařím taky v noci. Jejich životy mi za to stojí. Mimochodem kluci ještě nepřišli s tím, že by chtěli někam do vsi sami.