Ono je to asi právě o tom, kdy začít dítě učit samostatnosti. Chápu, že je každé dítě jiné. Některé je mamínek, jiné samorost, jako ten náš kluk. Vůbec to není nejhodnější dítě nebo bábovka - kam ho postavíš tam stojí. Naopak je to pěknej čilouš. A hlavně už od malinka chce všechno sám. A tak pečlivě vymezujeme mantinely, kam až může to "sám". A on je kupodivu, asi výměnou za tu svobodu, respektuje. Asi mu došlo, že pokud by porušil, co jsme si dohodly, má utrum.
A také není pravda, že bych neměla ani prochu strach. Jasně, že průběžně kontroluji, co kde vyvádí, ale pokud ho najdu jak si vklidu hraje a nic špatného nedělá, nechám ho být.
Snad jsem i naivní, ale svému dítěti důvěřuji.