Klárko, smutné. Je rok 2003, proč musí maminky mít takové zážitky?
První děťátko jsem porodila v roce 1991. Bez přítomnosti manžela - ochránce, podpory. Porod hrůza, komplikace, špatné zážitky, chování personálu otřesné. Mám krásnou zdravou 12 letou dceru, ale vzpomínky se ani časem neotupily.Mostecká porodnice.
Druhého máme chlapečka, narozený v roce 2000.Zdravý. Sestry na porodnici skvělé, lékař porodník fantastický, komplikace u porodu byly, ale celkový přístup na mě zanechal ten nejlepší dojem.Manžel u porodu byl a pomohl.Psychicky.Sestry na šestinedělí už nebyly tak profesionální, ale šla jsem po třech dnech domů, raději nebudu hodnotit.Ústecká porodnice
Závěrem bych chtěla říci, že u porodu je velmi důležitý přístup personálu, maminka musí mít důvěru v lékaře a sestry.Po prvním porodu jsem se dalšího až hystericky bála. O sebe o miminko o všechno.Nejdříve mě uklidnil můj gynekolog, byl a je skvělý. Když jsem přenášela, předal mě do péče nemocnice. Tam jsem měla možnost na měření srdíčka setkávat se se svým budoucím porodníkem. Byl vždy vlídný a ačkoliv mladý, důvěryhodný. Já se začala na porod těšit.
Prostě je to o přístupu k maminkám.