Mila Katko,

melas pravdu (o tom ukamenovani). Musim se priznat, ze ze zacatku tveho prispevku, ktery jsem nicmene cetla pozorne a se zajmem, jsem si pomyslela "blablablabla". Jak jsem ovsem ve cteni pokracovala, zacala jsem se ptat s tebou. Posledni vety me donutily precist si clanek jeste jednou, s trosku jinym nahledem.
To, co jsi popisovala, ze se deje pri "americkych" potratech - to je skutecne vrazda. Prisernost!
Mas pravdu, kdyz jsi se ptala, kde polozit hranice mezi bunkama a miminkem. V devatem mesici uz je prilis pozde, ale kde je tedy ten spravny moment?
Mnohdy je argumentaci k potratu "vzdyt by sel stejne do decaku". No a co? Mozna by mi spousta lidi, kteri vyrustali v ustavech, i pres vsechny ty hrozne roky, pocity, ze nikomu nepatri, ze je nikdo nema rad, nakonec i potvrdili, ze jsou radi, ze ziji. Mohou jit na kafe, pokecat s kamaradkou, dokonce zakladat vlastni rodiny a svym zpusobem najit v zivote stesti.
Nasi znami maj dceru (41) s nejtezsim mentalnim postizenim - umi kaslat (kdyz se ji neco nelibi), tleskat (kdyz ma neco rada), nosi plenky a neumi se sama najist (ani kousat, musi dostavat kasicky). Neverili byste, co je u nich pres den za ruch - porad slysite jen tleskani! A i po 41 letech jsou videt slzy v ocich jeji mamy, ktera ma radost, ze se jejimu diteti na svete libi.
Vim, ze neni jednoduche vzit odvahu do obou rukou a "nechat" narodit postizene ci nechtene dite. Sobecky premyslime, ze by se nam to momentalne "nehodilo do kramu", ze bychom nemeli cas starat se cely zivot o nemocne dite. Zkusme ovsem premyslet z druhe strany - tez sobecky, aby to bylo jednodussi. Odpustili bychom si kdy, ze jsme tomu tvorecku nedali sanci? Nocni mury z potratu, sevreni zaludku pokazde, kdyz vidime maminku s kocarkem.... ani to by nebyl sladky zivot.
Znam pripad jednoho manzelskeho paru, ktery cekal miminko - vsechny geneticke testy ukazovali jasne na tezke mentalni postizeni. Oni se rozhodli, ze to zvladnou a ze je to preci jejich DITE. Narodil se jim prekrasny chlapecek, ktery ma ted ve skole trosku potize s psanim a ctenim a je posledni v satne se zavazovnim tkanicek. I veda se nekdy muze "bodnout". A tento klucina mel stesti, ze mel odvazne rodice.
Vsem nenarozenym miminkum preji tedy hodne stesti a zdravi, vsem rodicum pak spousty odvahy!
Petule