Michalo, možná si ještě z těhotenství pamatuješ na vyšetření ultrazvukem ve 20. týdnu těhotenství a na to, co všechno lékař viděl a zjišťoval. Sledoval, jestli má miminko vyvinutý mozek, jestli má končetiny ve správném počtu a ve správné délce, pokud je lékař dost zkušený a má kvalitní přístroje, je schopen dítěti spočítat prstíky, vidět úsměv, nebo odhalit rozštěp rtu či patra. Musí zkontrolovat, má-li dítě srdce na správném místě, má-li játra, 2 ledviny, plíce, močový měchýř, uzavřený páteřní kanál. Pokud zjistí nějakou nenáležitost, každá z nich může vést k interrupci.
Za svá školní léta jsem měla několik spolužáků s rozštěpem rtu a spolužačku s jednou ledvinou. Dnes už se potkáváme jenom jednou za 5 let na srazech. Přijde mi absurdní, že by tam chyběli proto, že jejich maminkám zjistili tento hendikep v těhotenství a ony se rozhodly pro potrat.
Celá prenatální diagnostika mi přijde velmi problematická vzhledem k tomu, že možnosti léčby plodu při zjištěné vrozené vadě jsou velice omezené a většina z nich nemůže vést k efektivní terapii. Takže výsledkem většiny zachycených vývojových vad bývá interrupce /60 %/ a to i u těch, které by se daly korigovat po porodu /už zmińovaný rozštěp rtu/.
Kdo chce nahlédnout do statistiky na toto téma, může se kouknout na
http://www.uzis.cz/cz/publikac/Roc01_cz/vroz_v00/vv00_start_cz.htm