Holky,
když už jsme u postižených dětí - jednou mi moje babička, která pochází z chodně chudé vesnice vyprávěla i o takovýhle věcech - jak si ženský dělaly potraty jehlicí, jak se ty chytřejší chránili zaváděním houbičky namočené v octu atd. A taky, jak když se narodilo děťátko s rozštěpem, nebo nějakou zcela zjevnou vadou, rozbalila ho bába na chvíli v průvanu a mamince se řeklo pánbůh dal, pánbůh vzal. Ta žena totiž měla obvykle na starosti celou domácnost, veškerou domácí havěť (králící, slepice), manžela, nezřídka jeho sourozence a k tomu rodiče na výminku (mimochodem víte, že staří si za předání hospodářství "vymínili" obživu, ubytování, ošacení na zbytek života - a to všechno bylo zapsáno ve smlouvě a specifikované - kdy dostanou králíka, kolik vajec týdně, kolik mléka, kdy nové boty- takže mladé manželství nezačínalo se dvěma, ev. třemi (v případě že zvládli dítě dřív než svatbu) hladovými krky, ale rovnou se čtyřmi až pěti - a běda jestli se svými výminkáři nevycházeli... dokážete si to představit, že by vám tchýně chodila připomínat, že jí musíte koupit to a to, mezitím co vám visej na sukních hladové a otrhané děti?).

A teďka mi řekněte, bylo "zabití" takového miminka nemorální? Miminka, které by pravděpodobně nemohlo ani pít mléko (nemůže na patře vytvořit podtlak, takže nemůže sát), které by potřebovalo spoustu péče. Mohla se ta žena vykašlat na všechny ostatní děti a lidi v domácnosti a vypiplávat dítě, jehož šance na přežití byly menší než u těch ostatních? Moje prababička byla čtrnáctkrát těhotná, porodila šestnáct dětí, dospělého věku se jich dožilo šest - čili i relativně zdravé dítě mělo asi 35% pravděpodobnost, že se dožije dospělosti.