Petro, v podstatě s tebou souhlasím, ale jak už jsem psala jinde - tvé názory jsou pro mne příliš radikální. K tvému příspěvku bych řekla toto - znám minimálně 3 ženy, které prodělaly interrupci. Všechny jsou dětské sestry s hezkým vztahem k dětem svým i cizím, jedna z nich je dokonce miláček retardovaných dětí - jakmile na oddělení nějaké takové máme, během chvilky se k oné sestřičce přimkne. Jedna vychovává 2 děti, druhá tři a třetí čtyři. Interupe pro ně určitě nebyla snadná volba, nicméně žádná z nich si v sobě nenese trauma a tvrdí, že pokud by se znova ocitly ve stejné situaci, řešily by ji opět stejně. Takže ne každá žena si to nese jako celoživotní trauma.

A ještě jedna věc - když právo volby má pouze příroda , tak by asi bylo nejrozumnější, abychom přestali s umělým oplodňováním, udržováním rizikových těhotenství, císařskými žezy, udržováním postíženích dětí při životě na přístrojích... transfuzemi krve, transplantacemi, operacemi, rozvojem léků... Neříkám, že jsem z interrupcí nějak odvázáná, ale byly, jsou a ještě nějaký budou. Ale podívej na vývoj - nejdřív docházelo k zabíjení nejenom plodů, ale i novorozenců (a je smutné, že jsou státy, kde tahle praxe stále přetrvává), pak došlo "pouze" k zabíjení plodu v nízkém stadiu těhotenství, no a třeba se jednou díky vědě (a navzdory přírodě) dostaneme na úroveň klokanů, kteří dokážou "nechtěné těhotenství" pozdržet a plod pokračuje ve vývoji, až když má matka vhodné podmínky...
S.