Milá Petro, o mém přístupu k životu nevíš vůbec nic. Pouze se domníváš, myslíš, jsi přesvědčená, že jsem taková, jakou sis mě zařadila...a to z tvé neschopnosti pořádně přemýšlet a snažit se mít více pochopení pro lidi, kteří nejsou zrovna tvoje krevní skupina. Takže jenom stručně: sama jsem na potratu nikdy v životě nebyla a přiznávám otevřeně, že si něco takového nedovedu představit. Ale jsem schopná přemýšlet o různých důvodech, které mohou ženu k takovému kroku přivést. A tím důvodem nemyslím to, že si ho bude některá zaměňovat s antikoncepcí. To je zvěrstvo a myslím, že velká většina žen takhle nepřemýšlí.
Ano, jsem jiná než ty a to dost zásadně. Nejsem plná nenávisti k lidem, kteří mají třeba jiný životní názor. Snažím se pochopit, ne odsoudit - to je totiž to nejpohodlnější řešení. A ty ho používáš stále. Opravdu bych tě chtěla vidět, jak se sama se třemi dětmi, z toho s jedním postiženým protloukáš životem. Odkázaná na pomoc a milosrdenství ostatních. Petro, na pír nebo do klávesnice můžeš napsat cokoli, to jde dobře, to nebolí. Ale žít to, den pod ni měsíc po měsíci, rok za rokem, k tomu je potřeba větší odvaha a větší síla, než jen sednout k PC a napsat něco hodně osvíceného. Já bych ti samozřejmě nepřála, aby tě něco takového někdy potkalo, nikomu bych to nepřála. Ale jsou lidé, kteří takové záležitosti řeší a třeba i daleko horší. Člověk je smrtelný, může onemocnět, může se pod tíhou okolností sesypat. To si nikdo nenaplánuje, ani neobjedná. To prostě přichází, stává se to. Je to moc hezké, že to máš tak hezky všechno srovnané, víš, co bys dělala, kam bys šla, kam bys zavolala. Ale jen tak mimochodem - zkoušela jsi někdy žít ze životního minima? ne měsíc, ale třeba rok, dva? Asi ne, viď? protože jinak bys věděla, že ta částka není ani na život, ani na přežití. Ani při největší skromnosti bys s takovýnhle příjmem nemohla sobě a svým dětem zajistit důstojný život.