Já myslím, že tam, kde oba partneři žijí v opravdové lásce a podporují se, tak tam nehrozí, že by dítě nebylo přijato, jak psal Aleš. A přijato je jakékoliv, i nemocné dítě, když vzniklo z jejich lásky, je to přece plod jejich lásky. Tam, kde se souloží z jiných důvodů, než z oboustranné lásky, tam bývají i nechtěná těhotenství, a chodí se na interrupci, aby se smazaly následky divné lásky. Ale dítě nemůže za to, jak se jeho rodiče měli nebo neměli rádi, když ho spolu počli. Ono nechce být smazáno ze světa jako nepohodlný "svědek". Každá žena, která cítí, že její partner nebo ona nechce dítě, by buď neměla vůbec souložit a nebo by se měli dobře zabezpečit antikoncepcí a připravit se na to, že i nejlepší antikoncepce selhává. Měli by spolu vyřešit, předem, než se do soulože dají, jak by řešili těhotenství, aby oba věděli, do čeho jdou. Ne to řešit pak, až těhotenství přijde, to už je pozdě a ze zoufalství, z nepřipravenosti volí smrt dítěte.