Aleši, my si nerozumíme, já s tebou nediskutuju na téma - postižené dítě porodit nbo ne. Já sama nevím, pro co bych se v takové chvíli rozhodla. Já jsem ti jenom chtěla říct, že jsou případy, kdy ti předem lékař může říct, že tvé dítě po porodu 100% zemře. A to tehdy, když se spousta vývojových vad neslučitelných se životem nakupí k sobě. Tečka. Nic jiného, než podání této informace jsem nesledovala, nechtěla jsem hodnotit, jak se mají rodiče po sdělení této informace zachovat a nevzpomínám si, že bych to hodnotila. Ale když už jsi naťuknul, že by se mělo udělat vše pro jeho záchranu, napsala bych svůj názor. Samozřejmě, kdyby mé dítě mělo jednu, dvě těžké vady, bojovala bych jako lev, aby dostalo co nejlepší péči. Troufám si tvrdit, že bych dokonce byla silně hysterická matka, protože jako dětská sestra z chirurgie mám svou vlastní představu o "správné léčbě" a pečlivě bych zkoumala veškeré kroky lékařů. Ovšem ve chvíli, kdy by těch vad bylo hodně, bych nesouhlasila s léčbou (rozuměj - s napojením na přístroje a spoustou bolestivých výkonů), protože jsem přesvědčená, že mému dítěti by se lépe umíralo v mé náruči, když by slyšelo důvěrně známý tlukot mého srdce a cítilo moje teplo, než kdyby umíralo v prostředí, kde by sice přežilo o nějakou tu hodinu déle, ale za pomocí přístrojů, které by za něj dýchaly, s jehlama v ruce atd., ale bez toho, aby ho někdo pohladil či pochoval. myslím, že právo na život by mělo jít ruku v ruce s právem na důstojnou smrt.