Já si moc dobře pamatuji, že u nás na škole byla maturita povolena jen ve svazáckém - opravdu se nenašel žádný rebel a já se tomu ani nedivím. Jenže každý k matuře šel v tom, v čem se cítil dobře, pak se musel na WC převléknout do svazáckého a c pocitem totálního kreténa s kravatou u krku šel vykonat "zkoušku z dospělosti". Jestli u maturity kromě znalostí ještě něco pomůže, tak je to se alespoň dobře cítit v oblečení. Tohle nám všem chybělo. V našem městě jsme byli jediná takto "postižená" škola.
Taky si pamatuji potupné hlídání délky sukní, kdy byly vyžadovány sukně v délkách max. 10 cm nad a pod kolena, trapné debaty, zda ono tričko vlastně má či nemá rukávy, jestli výstřih je ještě v normě nebo ne, zda ten či onen nápis je vhodný a povolený, délků vlasů u kluků, kdy profesorka se rozhodla jedné spolužačce umýt oči, protože řasenka je zakázaná, načež se zjistilo, že řasenka použita nebyla, neboť ona studentka má své vlastní řasy dlouhé a tmavé, kontroly délky nehtů u holek apod. Na protest proti tomu všemu
jsme si vyráběli trička s různými nápisy typu - "CCCP náš vzor" s vykřičníkem, který vypadal rozmazaně, takže to z dálky byl otazník, "Světu mír", "Pryč + nakreslená bomba, a hit a průšvih byl nápis - "chceme svobodu".
Okolo každého trička vždy začala doslova válka, zda je to či není dvojsmysl /ani to slovo už profesoři nemohli vyslovit, jen naznačit/ a zda to nejsou hesla protikomunistická. Tričko - Chceme svobodu - jsme nakonec měli zakázané s vysvětlení, že my hlupáci nechápeme dosah svých slov, protože tady přece svoboda je. No - mezi námi - lepší bylo být označen za hlupáka než být vyhozen ze školy.
Chci tím říct - nechť mládež chodí oblečená jak chce, třeba ať vypadá jak papoušek, od hlavy k patě celá paleta barev, jen nechci zažít, aby mé děti byly nuceny podstupovat u svého oblečení kontroly stejného typu, co jsem zažila já.