Dobrala jsem se k závěru. Život podle mne začíná početím. Velmi souhlasím s používáním antikoncepce s výjimkou pilulek "po". Podle mne je ukončení těhotenství v jakémkoliv jeho stádiu vraždou nenarozeného dítěte. Těhotenství beru od pohlavního styku do porodu dítěte. Myslím, že by se žena celým svým způsobem života, myšlením a jednáním měla bránit nechtěnému těhotenství, tj. tomu, aby nebyla ke styku donucena násilím nebo aby ho prováděla bez jistoty oboustranné lásky. Pokud si nejsou milenci jisti, že by přijali své dítě, měli by se zabezpečit antikoncepcí. Jistě na mne začnete útočit, co bych dělala, kdyby mě někdo znásilnil, když hlásám ukončení těhotenství jako vraždu. Já se snažím o to být dobrým člověkem, aby mne nikdy takové zlo nemuselo potkat. Já věřím, že se chovám tak, že mne nepotká. Kdyby přece jen potkalo, zkoumala bych, čím jsem si ho zasloužila a co jsem dělala špatně, které zlo ve mně takovéhle zlo přivolalo, musela bych si projít citovým peklem, jak bych se vyrovnávala sama se sebou. Já jsem zastánce teorie: " co člověk do svého okolí vysílá, to se mu vrací". Dítě bych musela přijmout, abych měla sama před sebou čisté svědomí a manžel by stál při mně, pro něj je moje svědomí důležitější než to, zda by dítě bylo jeho či cizí. I toto dítě bychom spolu vychovali. Teď jistě spustíte, co bych dělala, kdybych měla své dvě děti , nemocného manžela, cizí mongoloidní dítě v sobě a neměla byt a brala životní minimum. Víte, já si vždycky vzpomenu na televizní pořad o rodičích, kteří si záměrně v ústavech vybírají ty nejvíc nemocné děti a piplají jich najednou doma třeba 5, a vždycky se dojetím rozbrečím nad odvahou a statečností a obětavostí těchto rodičů. Váš svět interrupcí(mateřství pro štěstí matky) mi v porovnáním s takovým světem (mateřství pro štěstí dítěte)připadá naprosto ubohý. Odcházím z diskuze.