Hodně jsem přemýšlela a donutilo mě to se sem vrátit. Uvědomila jsem si, že jsem se unáhlila a vracím se opět ke svému původnímu tvrzení, že souhlasím s použitím pilulky "po", ale to pouze a výhradně pro krajní případy znásilnění, nikoliv třeba pro případy protržení prezervativu. Já jsem se na to podívala z hlediska zodpovědnosti. Když mají milenci dobrovolně spolu sex a počnou dítě, měli by být za svůj sex zodpovědní a dítě přijmout, ať je jakékoliv. Znásilněná žena by ale neměla nést zodpovědnost za to, že jí proti její vůli bylo počato dítě.

Připadá mi zodpovědné okamžitě po znásilnění zajít k lékaři a požádat ho o preventivní injekci, v době, když ještě o těhotenství není jistota. Připadá mi nezodpovědné vyčkávat a těhotenství ukončit, až když je těhotenství v jistotě a v pozdější fázi.

Je správné z etického hlediska donosit děti počaté znásilněním, když znásilnění je neetické? Podle přírody asi ano. Na to moje hlava už nestačí.

Každopádně se musím přiznat k tomu, že to, co jsem psala, že bych osobně v případě znásilnění odmítla injekci "po", protože je špatná, tak to se mi nějak rozleželo. Teď už si myslím, že bych NEMĚLA tu sílu zachovat se v takové situaci správně a nechat všemu volný průběh. Na tuto situaci si nevěřím. Ale jinak mohu prohlásit následující: NIKDY nepodstoupím interrupci, protože si myslím, že interrupce je vražda.