Já měla s Kubíčkem taky celkem problém s jídlem - je velice, velice živý a to samozřejmě i u jídla. Jak konstatovala paní doktorka, on prostě nemá čas. Ze začátku to bylo celkem příšerné - co jídlo, to poté komplet převlečené a umyté dítě i já. U jídla se kroutil jak žížala, kousal lžičku, sahal ručkama do misky i do pusinky, pak si jídlo komplet rozmydlil po obličeji a ve vlasech. Absolutně nezabrala druhá lžička v jeho ručičce, to bylo ještě horší, okamžitě si ji strčil do pusinky, vyšťoural si s ní jídlo a rozpatlal ho všude kolem - děs běs! Jenže Kubíček měl bohužel smůlu, protože já nejsem na nějaké rozptylování a kašpárky u jídla moc stavěná. Prostě když se papá, tak se papá. Takže:
- jsem vytáhla velký plastikový bryndák s korýtkem od Sassy (který Kubíček dostal od tety Simčy), ne žádné malé froté bryndáčky pod bradičku
- na jídlo mu vyhrnula rukávy, nebo oblékla bodíčko s krátkými - protože ručičky mu šmejdily úplně všude a mně se ne vždy podařilo zabránit tomu, aby je strčil do misky, nebo do pusinky - a je pořád pohodlnější ručičky umýt, než ho převléci
- pořídili jsme krmící židličku, u které jde přisunout tác až těsně k miminku a je vypolstrovaná a polohovací - je sice dražší, ale jelikož jsem, jako asi skoro každá mamina, na to krmení sama, a nervy mám taky jenom jedny, tak pro mne investice, která se na 1000% vyplatí, v klasické dřevěné by se mi totiž dítko umlátilo - navíc v půl roce ještě sám neseděl, začal až 14 dní po té, co jsme začali s příkrmy
- pak jsem mu levým předloktím bránila v tom, aby mi ručičkama neustále sahal do misky a pravou rukou ho krmila
- při tom jsem mu dokolečka přeříkávala básničku Kuřátko a obilí - zjistla jsem, že když se na něj mluví, poslouchá a přestane s sebou tak mrskat:) - to v podstatě dělám dodnes, obzvláště u večeře - ta je u nás mockrát s pláčem, ale "kuřátko" vždycky zabere:).
- uklidila z dosahu a z dohledu veškeré hračky a cokoli, co by ho mohlo rozptylovat
-jakmile přestal otvírat pusinku - "nechceš, mamka nenutí" a dokojila jsem ho - to bylo asi tak celý 6-tý měsíc - tedy první měsíc příkrmů.

Stejně jsem to zavedla i s pitím - protože do půl roku byl výlučně kojený, měl problém se naučit pít z lahvičky - ze savičky to neumí dodnes, pítko po pár dnech akceptoval. Koupila jsem si trénovací lahvičku od Aventu se savičkou i pítkem. Zpočátku jsem mu zkoušla dávat na lahvičku savičku, ale kousal do ní a pak za ní chytal ručičkama, voda stříkala všude, dítě mokré ale vypito nic - už jsem byla nešťastná. Pak mě napadlo, dát mu savičku na tácek u židličky na hraní... po pár dnech si ho vzal do pusinky a začal sát sám. Takže jsem ho jen nasadila na lahvičku a bylo. Ovšem z počátku, když neměl žízen, tak ho jen kousal a měl spíš tendence si s ním hrát. To jsem mu ho hned vzala s tím, že s "bumbáním si Kubíček nehraje", sice se chvilku vztekal, ale dneska už ví, že když mu lahvičku dám, napije se, pokud má žízeň a pokud ne, tak ji mamka zase schová a obejde se to bez křiku.

V podstatě jsme už tak daleko, že dnes jsme nouzově jedli svačinku u kamarádky POPRVÉ v dřevěné židličce, kovovou lžičkou a bez bryndáku a bylo to úplně bez problémů - kámoška koukala, protože před třemi měsíci byla svědkem papání oběda, kdy manžel držel svíjejícího se Kubíska na klíně, držel mu ručičky a já se mu snažila trefit do pusinky lžičkou, když se mi to podařilo, pak jsem zase čekala, až ji pustí (měl už 4 zoubky).
Ona má totiž o měsíc staršího chlapečka, který u jídla od počátku sedí jak hříbek, otvírá pusinku a mezi sousty se na ní krásně usmívá...

A pak že to nepůjde:)!

Zas na druhou stranu ale musím říct, že mi Kubíček nedělal problémy s tím, že by něco vyloženě nejedl, to zas ne. Spíš ho to jídlo a sezení v židličce zdržovalo od lezení, stavění se, vytahování všeho odevšad a lumpačení vůbec. Moje dítě se totiž od 5-tého měsíce plazilo a od cca 6,5 měs. lezlo... Jeho největší utrpení bylo a trošku pořád je vydržet v bdělém stavu v klidu sedět - autosedačka pro něj znamenala utrpení nejvyššího stupně!

Takže tak...přeji všem hodně trpělivosti a pevné nervy!!! Ono to půjde, uvidíte!:))