Těžko mohu posoudit jestli jsem jen měla smůlu, ale mé vzpomínky na ženský personál, který mi byl nápomocen při porodu mého syna jsou ještě teď po dvou a půl letech plné emocí – negativních.
Musím však zdůraznit, že na pana doktora M. Kouckého, který měl ten den službu na sále mám jen ty nejlepší vzpomínky. A to jako na „lékaře s lidskou tváří“!
1) Při pravidelných sedmiminutových bolestech jsme vyrazili společně s manželem do porodnice.
2) Po zazvonění na zvonek u porodního sálu jsme se s manželem lekli, že jsme si spletli dveře. Z mikrofonu se na nás hlas zeptal co si přejeme. Hlesla jsem „porodit u Vás“.
3) Při 2-3 min. intervalu bolestí jsem velmi ocenila nabídku porodní asistentky na pobyt v hydromasážní vaně, který mi nejen ulevil v bolestech, ale hlavně mi pomohl tzv. otevřít se, protože po aplikaci hormonální tablety jsem měla sice silné bolesti, ale cesta pro miminko se stále neotvírala.
4) Po cca hodině mi porodní asistentka pomohla z vany plné teplé vody, aby mi v koupelně uštědřila klyzma ze studené vody, protože teplá tekla jen po chvíli čekání u puštěného kohoutu, jak jsem sama posléze zjistila.
Takže prvně tableta hormonu a vana teplé vody, aby se nám mamina otevřela a pak šup klyzma ze studené vody. Nevím nemohu to posoudit jako lékař, ale jako laik Vám mohu říci, že na svaly rozehřáté pobytem v teplé vodě s křečemi po cca 1 min. je studené klyzma to pravé.
5) Po té mi byla na sále nabídnuta epidurální analgezie, kterou jsem s vděčností přijala, protože jsem se cítila psychicky opravdu na dně a bála jsem se, že celou situaci nedokážu zvládnout a zhroutím se.
6) U vlastního porodu byla paní doktorka Brejchová, protože pan doktor Kaucký měl opravdu co dělat s maminou ve vedlejším boxu. Můj manžel byl u porodu se mnou, takže násl. informaci mám od něj, protože já sama si toho mnoho nepamatuji: našeho syna paní doktorka upustila na stůl hned, jak vyklouzl na svět spolu s proudem zkalené plodové vody.
7) Jen těžko mohu posoudit, zda velmi hluboký nástřih provedený paní doktorkou Brejchovou byl opravdu nutný a nakolik se na nutnosti jeho provedení „podepsalo“ klyzma ze studené vody, 2 hod. před narozením dítěte.
8) Později jsem byla ležící na vozíku na hodinku odstavena v tmavé neosvětlené chodbě u porodního sálu.
9) Syna jsem si podržela v náručí na porodním sále, pak mi ho později půjčili ukázat manželovi na 30 min. se slovy na noc vrátit, ať se vyspíte. Nerada, ale svého syna jsem sestře vrátila, ale moc jsem nespala - nervy pracovaly na plné obrátky.
10) Společnými sprchami bez závěsů a s nekrytými okny od podlahy ke stropu jsem rovněž nadšená nebyla. O čistotě nemluvě.
11) Po tom co jsem nepřetržitě bombardovala sestry svým přáním o jednolůžkový pokoj s vlastní sprchou, jsem se po dvou dnech přestěhovala na jednolůžkový pokoj, kde jsem mohla jít do sprchy a neměla jsem při tom pocit, že stojím nahá ve výkladní skříni.
12) Syn si silně počůral erární zavinovačku, proto jsem sestru požádala o suchou. Odmítla mne se slovy, že každé dítě dostává pouze tuto jednu, proto další nemohu dostat. Odolala jsem tedy pokušení poslat milou sestru do háje, odolala jsem i pokušení zavolat a vzbudit manžela, aby byl tak hodný a v cca 23:30hod. v noci mi přivezl pro syna aspoň dětskou deku a syna raději zabalila do čisté osušky.
13) I když hned po převozu na šestinedělí jsem byla poučena, jak dodržovat hygienu a očistkami (krví) znečištěnou jednorázovou podložku ze své postele ihned vyměnit za čistou. Podložek se jaksi nedostávalo. Takže jsem svorně s dalšími matkami nedodržovala, tolik důležité pravidlo a dál se pokoušela kojit na své nehygienické posteli našeho syna.
14) Přestože mne mimo jiných budila také uklízečka, aby dvakrát za den vytřela podlahu, pod mou postelí byla souvislá několikatýdenní vrstva chuchvalců prachu.
15) Mimo snídaně byla veškerá strava nejenom nevhodná pro kojící matky, ale i jinak dost hrozná. Naštěstí mému manželovi není vaření cizí, takže mi dvakrát denně vozil vhodné a teplé domácí jídlo.
16) Školení kojení : lehněte si na bok, dítě si přiložte k prsu a pročtěte si tady ten letáček Nikdy nepokládejte dítě na očistkami znečištěné lůžko!
17) Snad až na jednu nebo dvě výjimky nikdo mimo mého manžela nezaklepal na dveře pokoje dříve než do něj vstoupil.
18) Celý svůj pobyt jsem se statečně držela a zhroutila jsem se až po příjezdu domů.
Jako prvorodička jsem měla přirozeně strach z neznámého - z porodu, nyní už vím, že porod není to čeho bych se měla obávat.
Teď čekáme naše druhé dítě. Určitě víme, kde si rodit nepřejeme. Tak hledáme. Nevíme, porodíme v Praze, mimo Prahu, mimo republiku. Prostě kdekoliv beze stresu a sterilních tváří, v malém klidném koutečku sami, ale pod dozorem, se svou bolestí i radostí. Nehledáme naleštěné kliky a hotelový servis, ale rádi bychom nalezli porodnici s lidskou tváří, protože jeden porodník s lidskou tváří to za celou porodnici nezachrání.
Tak se v duchu potají modlím, aby se manželovi podařilo na čem pracuje a umožnil nám tak, nejen několikaletý pobyt mimo Čechy, ale také prožít tu radost ze zrození svého dítěte-třebaže na jiném konci světa.
Ráda bych nakonec vyjádřila, i když po dvou a půl letech, své poděkování MUDr. Kouckému. MNOHOKRÁT DĚKUJI
Předchozí