Alternativní porody nadchly leckoho, tedy i mě a proč jsem na konec skončila u Apolináře? Jednak to bylo "za rohem" nejen pro mě, ale i pro všechny babičky, ale hlavně jsem po dlouhém přemýšlení došla k tomu, že by pro mě asi bylo docela šokující, kdybych přijela rodit do CAPu a on už tam někdo rodil a já musela jít rodit na "normální" porodnici, když bych byla psychicky připravená na alternativní porod. No nakonec jsme jeli na "poslední" chvíli, jak nám sdělili na příjmu, pak to tedy byly skoro 2 hodiny, ale klystýru a v podstatě i holení jsem se tím vyhla. Nástřih jsem prošla a nic moc, horší bylo, že jsem v místě nástřihu měla i modřinu a tak nevím, jestli jsem špatně tlačila nebo co, ale maminka se mnou na pokoji měla stejnou modřinu taky, takže byl ten problém asi někde jinde.

Porodní asistentka byla naprosto skvělá, stále mi nabízela míč a masáž a sprchu a vanu, já byla ale šťastná, že můžu ležet a nemusím nikam jít ani jinak se moc pohybovat. Vyhovovalo mi prostě ležet, ale to je individuální. Měla jsem tu polohovací postel, což bylo super, když jsem chtěla, nebo bylo potřeba mě víc položit, nebo naopak posadit, tak jsem nemusela dělat nic. Miminko jsem vytlačovala dolů a ne nahoru, jenom při tom šití jsem musela být na zádech, což se mi moc nelíbilo, ale miminko mohlo být celou dobu s námi, nakonec jsem ale byla tak hotová, že jsem měla strach, že ho upustím a spadne mi, takže asi po hodině společného radování jsme ho "odložili" spícího k ostatním miminkovským balíčkům. Na pokoj mi ho přivezli velmi rychle a tak jsme se užívali od začátku, jenom s tou hodinovou pauzou a pak jsem byla asi znova hodinu sama na pokoji, než mi ho přivezli. Cítila jsem se ale po porodu celkem v pohodě, tak jsem si ho rovnou nechala u sebe a ne u sester.
Sestry na oddělení šestinedělí mi připadali také velmi vstřícné a přátelské, až na jednu, která byla bohužel zrovna první co mě měla naučit kojit. Hned mi sdělila, že mám velká prsa a že to bude problém. Jiné mamince na vedlejším pokoji zase sdělila, že má prsa malá, tak tedy nevím. no naštěstí byla v porodnici jediná taková, na kterou jsem narazila, protože hned další sestřička si se mnou dala naštěstí tolik práce, až nám našla vhodnou kojící polohu a tak stále ještě kojím.
Když to shrnu, tak jsem byla spokojená, čekala jsem to mnohem horší poté, co jsem si přečetla několik negativních reakcí tady na stránkách rodiny (těch pozitivních je většnou mnohem méně). Nechci tím ale napsat, že kdo má negativní pocity, je lhář nebo tak něco, to vůbec ne. Já to prostě vnímala takhle. Některé věci mi třeba nepřišli úplně normální, ale holt jsem se vždycky zeptala, a nějak to pak šlo udělat, jako např. s tím kojením.
držím palce a doufám, že vše proběhne OK a v plné spokojenosti.

Pavla