Dnes je to deset týdnů, co jsem porodila své první dítě - v Rokycanech. Měla jsem snadný rychlý a celkem i nebolestivý porod (hned jak dopíšu tohle, tak půjdu stavět svatyni pro všechna božstva, která při mně stála :-)), jenom jsem se celou dobu hrozně bála, co mě ještě čeká. To víte, poprvé...
Porodnici jsem si vybrala opravdu velmi dobře. Tu noc, kdy jsem rodila já, byla bouřka a s porody se "roztrh pytel". Přesto byla porodní asistentka vstřícná, prostředí příjemé (a soukromé), prostě všechno v pohodě.
Většinu pobytu v nemocici jsem ale prožila na oddělelní šestinedělí. A tam jsem si připadala téměř jako v ráji. Nepřeháním. Sestry byly milé, ochotné, a usměvavé - všechny bez vyjímky. Dokonce i uklízečka byla bezva. Zejména sestřičky z novorozeneckého oddělení mi velmi pomáhaly. Prcek zpočátku nechtěl pít, já mám malá prsa... Přesto jsme to s jejich pomocí zvládli a teď kojím bez problémů.
Rokycany byly skvělá volba, jen jedna věc mě trápí: nástřih hráze. Doktor mi ho udělal bez ptaní, bez varování, bez umrtvení. Nevím proč. Jestli to byla prevence před rozsáhlým zraněním, které by se zdlouhavě a bolestivě hojilo, tak se to nepovedlo. To totiž je rozsáhlé zranění, které se zdlouhavě a bolestivě hojilo (a to se zahojilo bez komplikací). Jestli šlo o to urychlit porod, tak to se povedlo - dítě bylo venku ve třech kontrakcích - ale nestálo to za to. Klidně bych dala jednu kontrakci za každý den, kdy jsem se nemohla posadit. A za třicet kontrakcí, bych snad porodila i Golema, natož Bernarda, který vážil 2,75 kg.
Ten nástřih byl velmi nešťastný zákrok i z jiného důvodu: Možná jsem přecitlivělá, ale cítím to jako zranění, které mi někdo udělal, když jsem se nemohla bránit. Záměrně mě poranil lékař, člověk, kterému jsem se plně svěřila ve chvíli kdy jsem rodila dítě. Pořezal mě na nejintimnější části těla v nejintimější chvíli mého života...Jizva mě bolí ještě teď.
Nebýt toho měla bych na svůj porod hezké vzpomínky. Takhle nemám zlé, ale ty hezké mi budou chybět. Jak říkám, jsem asi přecitlivělá, ale lépe bych snášela i větší zranění po porodu, kdyby vzniklo samovolně. I když pochybuji, že bych se natrhla tak moc, aby to bylo větší zranění než to po nástřihu.
Kdybych se ale mohla znovu rozhodnout, kde budu rodit, zvolila bych jednoznačně Rokycany. Lepší péči po porodu si nedovedu představit, a to jsem, myslím, docela rozmazlená. Prostředí na porodním sále bylo také dobré, přístup porodní asistentky pěkný. Jen bych si s sebou tentokrát vzala osobního strážce vybaveného instrukcí nepouštět ke mně během porodu nikoho s ostrými předměty v rukou a pečlivě napsaný a podepsaný porodní plán, kde by bylo zřetelně a velkými písmeny napsáno, že epiziotomie se dělat nebude (pokud si to nevyžádá zdravotní stav dítěte pochopitelně).
Takže můžete-li, jeďte rodit do Rokycan, jen pozor na doktory nastřihávače :-).
Všechny trpělivé čtenářky zdraví Bára z Plzně.