Po delší době jsem se dostala na "Rodinu" a měla něco málo času "prolistovat" názory, které rozpoutal článek "Lidský život je lidský život".
Asi bych nenapsala nic, co by už zde nebylo řečeno. Téměř každá z nás máme ve svém okolí někoho, kdo prošel nějakou těžkou zkouškou, spousta z vás tou zkouškou prošla sama. Nemohla bych naprosto kategoricky odsoudit ženu proto, že podstoupila potrat, když nevím, co ji k tomu vedlo. Možná proto, že neznám žádnou, která by na potrat šla s písní na rtech jako na "náhražku" antikoncepce v důsledku svého nevázaného sexuálního života. I když nechci tvrdit, že všechny jsme svaté a takové se mezi námi nenajdou.
Když se tak nad všemi příspěvky zamyslím-každý má v sobě určitý kus pravdy. Jen se ta pravda nesmí vytrhávat z kontextu a činit z ní ta "absolutní".
A dodávat NESMÍŠ.
Petro, přála bych ti, aby ti tvůj vztah s manželem vydržel bez mráčku. Není nic horšího než vidět, jak se ti vztah rozpadá před očima, jak ten, komu jsi věřila, zklamal. Pak by ses možná ne svět dívala jinýma očima a tolik neodsuzovala to, co ta která z nás udělala.
Pokud myslíš pornografickou literaturou, která vychovává naše děti časopisy typu Bravo Girl, Cosmo Girl, dospělácký Cosmopolitan či Bazaar, věř, že z nich nejsem vůbec odvázaná. Mám téměř šestnáctiletou a třináctiletou slečnu, obě tyto časpoisy čtou a dost dobře nejde jim to zakázat. Mám v živé paměti svoji "prudérní" výchovu v dětství a to, co bylo "tabu". I to, jak můj táta nemohl skousnout, když jsem holkám řekla (bylo jim 8 a 5 let), že budou mít bráchu. Já si v jejich letech psala do porodnice o sourozence...Taky si pamatuji na pěkný průšvih, který vyvolala jistá naučná kniha, přinesená zhruba ve čtvrté třídě do školy jednou spolužačkou...
Ale zpět k časopisům. I když nad jejich obsahem kroutím hlavou a chytám se za ni, cože to ta dnešní mládež, myslím, že pornografií nejsou. Jo, dítka zde získají "dobré rady", ale ne všechny stránky obsahují návod "jak na to". Nefandím jim proto, že dělají ty všechny "mladé rebelky" předčasně dospělými a vtloukají jim do hlavy, že dětství už není "in". Záleží pak na té které rebelce, jestli považuje za důležitější přečíst si článek o tom, jak se nalíčit a co si vzít na sebe, nebo jak dostat do postele kluka a strávit tam úžasný víkend.
Sexuální výchovu bych zavedla jako povinný předmět-ovšem nedovedu si dost dobře představit, jak by to fungovalo v praxi a jak by se lektoři své úlohy zhostili. Ono je jednoduché pustit film o potratech, ale vysvětlit dítkám "o co vlastně jde" už je těžší.
Stejně, jako je těžké hledat mezi našimi názory ten Pravý