Jani, vydrž!
Naše dcera spala prvního půl roku čtyři hodiny denně. Nepřeháním. Manžel tenkrát prohlásil, že si odpočine až v hrobě. Od jednoho roku by u ní mohli střílet kanonem a nevzbudila by se. Když se narodil potom syn, tak první otázkou paní doktorky bylo, jestli spí. Nemohou být všechny děti stejné, na některé prostě žádné knížky a příručky neplatí. On jenom prostě potřebuje pořád něco dělat. V postýlce nic nevidí a kolem je tolik toho zajímavého. Jestli poleze už před šestým měsícem jako naše dcera, tak Ti vůbec nezávidím. Ale čas běží hrozně rychle a ty to určitě zvládneš. Víš, když teď třetí dítě je klidné a nechodilo tak brzy a nemluví taky tak brzy, jsme s manželem z příbuzenstva jediní, komu to nevadí.Užíváme si to. Je to potom, co jsme zažili před deseti lety úplná oáza.