Ahoj Magdo a Jarko. Naprosto souhlasím. "Naše" kojení jsem popisovala v deníčku, už je to dost dávno. Kluci se narodili předčasně, takže kojení jsem za asistence sestřiček (já měla hrozné štěstí na lidi - rodila jsem u Apolináře a všichni byli báječní) trénovala asi týden, než se zadařilo. Dvojčata se nejlíp kojí najednou, takže to občas bývala i legrace, ale po třech měsících se kluci budili i v noci na přeskáčku po půl hodině. Každá lékařka, se kterou jsem mluvila, mne nutila, abych do května vydržela (chyběly nám 2 měsíce), ale když kluci začali ubývat na váze (a při porodní váze 1.750 a 1.950 g - když nás propustili, vážili 2,5 kg - začali vypadat dost uboze), "naordinovala" jsem jim hypoalergenní Bebu. Od dokrmování byl k úplnému odstavení jen malý krůček. Aby ne? Z lahvičky to tak krásně, bezpracně teklo. Mrzelo mne to, ale co se dalo dělat? Osobně jsem považovala kojení za podstatně pohodlnější formu výživy dětí, žádnými mokrými tričky jsem netrpěla - aby ne - kojila jsem v podstatě non stop, bylo to bezvadné období. A pak jsem si připadala jako matka - hyena, když mi kamarádky líčily, jak kojily do 3 let věku dítěte a ten pohled dětské lékařky, když jsem se musela svěřit.
Děkuju Magdo.