Ahoj Meluzíno,
moc ti tvého tátu přeju a tak trochu i závidím, můj táta takový nikdy nebyl, protože to neuměl. Když mu byli tři roky umřela mu maminka a macecha se o něj sice starala, ale bez lásky a on se nenaučil nikdy dávat najevo že má někoho rád, neumí za mnou přijít a alespoň mě za mé úspěchy pochválit, dát ruku kolem ramen, cokoliv... Ale vždycky tady byl a já měla vždy jistotu, že když se mi něco stane, tak tátova pevná ruka to napraví. Neumí vyjadřovat své city a nikdy si s námi neuměl hrát, ale přesto si pořídil 4 děti a svou rodinu miluje nade všechno na světě, vím to, protože to z něj cítím a do dneška ráda vzpomínám na pár okamžiků z dětství, kdy se nás třeba snažil naučit poker a nám to vůbec nešlo (byli jsme moc malí) ale byli jsme šťastní, že u toho táta je. Táta toho nikdy moc nenamluvil, moc nás toho nenaučil a přesto musím říct, že je to MůJ SKVĚLEJ TÁTA, kterého mám opravdu moc ráda.
Teď mám tříměsíční dcerku a z táty je skvělej děda!
Můj manžel je taky skvělej chlap a taky neměl dětství lehký a jak se má táta chovat se teprve pomalu učí, ale já vím, že mé dceři bude tím nejlepším na světě a proto musím říct, že si chlapi svůj DEN zaslouží!