Já mám zkušenosti s výchovou typu 2, rodiče se brzy rozvedli a matka se nezvládala o mě ani o mojí mladší sestru starat, navíc jsme se často stěhovali, takže i těch pár lidí, na které jsem se mohla spolehnout vždy někam zmizelo
od 17 let se živím sama, studuji na vysoké, ale musím přiznat, že pořád narážím na to, že se musím spolehnout jenom sama na sebe, bohužel mě to vůbec nezocelilo, čím jsem starší, tím víc lituji svého "dospělého" dětství. Deska vím, že takhle prostě ne. Dítě potřebuje pevnou ruku, ne kvůli výchově, ale proto, že potřebuje jistotu v začátcích, aby si postupně mohlo začít věřit.