Miško,
já měla ty nejhorší zkušenosti právě před 14 lety a ani před těmi 4 1/2, kdy se narodila malá to nebylo, co se týká kojení, ideální. Možná jsem něco při kojení dělala špatně já (a to jsem o tom přečetla kde co) a kdyby mi sestry v klidu vysvětlily, co a jak (bez cloumání mými dosti obolavělými ňadry) nemusela jsem mít do 24 hodin po porodu bradavky do krve a možná jsem i kojila...(?)
U té menší mi zase vzali po porodu (a dvou hoďkách na PS) malou na sesternu, jelikož mně vrátili na pokoj, kde jsem ležela před porodem, že nebudou v 1/2 páté stěhovat moje věci na nedělky, že to udělá ranní směna. Já nato blbec kývla, netuše, že to ta ranní směna půjde udělat až v 9 hodin a tím pádem malou neuvidím 4 a půl hodiny a vrátí mi ji napapanou z láhve a s dudlíkem v puse...... Normálně jsem se rozbrečela, když jsem to viděla. (a ať si o mně každý myslí, co chce, ale když to teď - po 4 a půl roce píši - mám slzy v očích, když si vybavím to zoufalství "vždyť já CHCI KOJIT, a oni mi ji nacpou z flašky") Tolik jsem chtěla kojit!! A o to více mne zraňovala ta propagace, že "správná matka kojí" (= já nejsem dobrá matka). Já vím, že je to blbina a budu se zde s KÝMKOLIV ( :-)) ) hádat na téma, že i dobrá máma může kojení vědomě odmítnout. Ale to víš - psychika, rozbouřená porodem je prevít.
Takže ne každému je asi dáno intuitivně VĚDĚT, je dobře, že dnes existují laktační poradny a LigaLL, ale tenkrát to nebylo a nebo (neměla jsem Internet :o)) )jsem o tom nevěděla.
Ahoj, přeji krásný víkend
Simča