Přesně! Krásně napsáno, Alice. Také jsem si samozřejmě prošla těmi všemi stavy, dnes jsem zocelená :o) a vzkazuji všem maminkám: Vydržte! Udělejte to pro ty broučky - i když momentálně máte chuť je okamžitě jet vrátit do porodnice a lehnout a spát týden v kuse :o) Berte to tak - co je pár měsíců v životě dospělýho člověka? No co to je, tři, čtyři měsíce? Nic! A je na světě něco krásnějšího než váš vlastní človíček a jeho úsměv? Tak jim přece těch pár měsíců obětujem, ne? Pro ně je to přece naopak hrozně moc důležitý období. Věřte, že ve chvíli, kdy ty nejhorší galeje pominou, poznáte, že ten mrňousek vám to všechno milionkrát vynahradí a budete zpětně litovat každý vteřinky, kdy jste byly "sobecké" a snažily se ho zbavit za účelem nějaké šíleně nepodstatné činnosti jako je vlastní spánek, jídlo, žehlení ...
Vydržte!