Mám pocit - nebo ne - jsem si jistá, že jakákoli snaha domluvit se s paní Petrou - dvě děti, je zbytečná. Ta paní to má sama v sobě tak neuvěřitelně jasné, že jejími názory a postoji, jejím pohledem na okolní svět neotřese vůbec nic. Mám dojem, že své dětství, dospívání a mládí prožila v jakémsi citovém vakuu, v izolaci od společnosti, od lidí, od vrstevníků. Neměla žádné podněty k tomu, aby se mohla sama osobnostně a názorově vyvíjet. Až nyní, ve své dospělosti a poté, co se jí narodily děti, přišla na několik úžasných objevů, o kterých je přesvědčená, že na ně nikdo jiný nepřišel. Například objevila to, že "špatné je to, co dítě poškozuje a dobré zase to, co mu prospívá", nebo že se dítě potřebuje mazlit, chovat, hladit, že nejsou vhodné tělesné tresty, že je důležité žít v lásce....a spoustu dalších a dalších. Petro, nechci se tě nějak dotknout, ale ty nám to tady prezentuješ jako něco, co bysme konečně měly vědět! To si opravdu myslíš, že jsem stádo tupých samiček, které nevědí, co je to láska, mateřská láska, které jsou tak neschopné a nevzdělané, že jim musí být vtloukáno do hlavy, že se mají se svým dítětem mazlit a že ho mají pokud možno kojit? Víš, já už mám děti velké a vždycky jsem se snažila dávat jim to nejlepší, vést je k ohleduplnosti, lásce, pracovitosti... ale nikdy jsem neměla potřebu to vykřikovat do světa jako nějaké úžasné objevy. Tohle vychází z každé matky zevnitř, každá normální maminka by za své dítě dýchala, každá z nás ví, jaké to je prosedět noci u malého drobečka s horečkou... budˇtak hodná a pokud zde chceš diskutovat, ber nás jako rovnocenné partnerky. Nepoučuj nás, neosočuj jako matky,které jejich děti obtěžují, jako padlé ženy... Ještě jsem neviděla matku, kterou její dítě obtěžuje a ona ve svých volných chvílích sedí u PC a diskutuje s ostatními maminkami, radí se, svěřuje se svými obavami, trápením, ale i s radostí, štěstím, které jí její ratolest přináší. Pokud je tvoje volba žít tak, že zavrhuješ výdobytky moderní doby - je to tvoje věc a nikdo nemá právo ti do toho mluvit. Ale zrovna tak je naše věc, že chceme žít tak, jak to vyhovuje nám, že chceme připravit své děti na život - a to na život v době, ve které se narodily. A tím nemyslím to, že z nich vychováme bezcharakterní nestvůry. Nejsou všichni takoví, to jenom ty se svým fanatickým pohledem na současnost, na všechny lidi pěstuješ si tenhle pocit nenávisti. A mám strach o tvé děti, protože jestliže v takovémhle prostředí netolerance, demagogie a neochoty přijímat ostatní lidi takové, jací jsou - vyrůstají, pravděpodobně to nebudou mít lehké. Anebo se ti, až jim bude 16 - 17 let trhnou, a nezmůžeš vůbec nic. To bych ti samozřejmě nepřála. Spíš bych ti přála, abys v sobě našla trochu té lásky k bližnímu, trochu tolerance, pochopení...aby z tebe jednou nebyla stará zahořklá baba, kterou všichni opustili, protože s ní už nikdo nemohl vydržet. Jednoho takového starého pána máme v domě - a věř, není na něj veselý pohled.