Zdravím další rodinu postiženou Tomáškovským syndromem! :o))
Je 22:53 a Tom už 10 minut spí, heč! Dneska to dokonce stihnul před jedenáctou. Ale jenom proto, že přes den spal pouze jednou.

Zkusím Vám vypsat všechna možná řešení, co zkoušíme doma:
1. Toma něco bolí, brečí a křičí - pomáhá jenom nošení, houpání, zpívání, dokud to nepoleví.
2. Nechce spát - po pár pokusech mu přestanu nutit postýlku, nechám ho s námi v pokoji na dece, až začne být unavený, uložím ho znovu. (to jsou ta usínání po půlnoci...)
3. Nechce být v postýlce, je ospalý a řve - dáme ho v tmavém pokoji do postýlky, zůstane u něj manžel (nespojuje si ho s kojením a jídlem), něco mu povídá, hladí ho a řeší spolu nějaké tajné klučičí věci. No a já mám chvíli času na mailíky a tak.
4. Nejběžnější praxe, když je Tomík v dobré náladě: někdy před desátou se koupe s tatínkem ve vaně, hodně s ním řádíme, trénujeme potápění, pak rychle do pyžámka, nakojit a polobezvědomé dítě odnést do postýlky. Když se vystihne ten správný okamžik, do jedenácti usíná. Když se nevystihne ten správný okamžik, TOm se vzbudí a následuje jedna ze tří předchozích možností :o)))

Řekla bych, že pro mě osobně bylo nejdůležitější vyrovnat se s tím, že máme nespavé dítě, že volné, klidné večery neexistují, a že je normální, že dítě usíná později. A že je normální věšet prádlo o půlnoci, skládat prádlo při přímém přenosu hokeje ze ZOH (o půl druhé ráno :o))), být v devět večer s kočárkem venku a důležité rodinné hovory řešit nad ránem.

Jo, jeden důležitý postřeh - je nutné ho utahat! Když mám Toma s sebou ve vaku, nebo v šátku na nějaké akci, nebo po plavání líp spí. Ve dnech s blbým počasím, kdy jsme doma, případně s ním jedu jenom na chvíli v kočárku, vyvádí mnohem víc.