I pro mne bylo důležité srovnat se s tím, že naše dítě nespí. Nejdůležitější bylo ale vyrovnat se s tím, že kamarádky mají "vzorové" dětí (jedí, spí, leží v klidu v postýlce a broukají se) a já si s tím naším tygrem připadala jako neschopná matka, co si neumí sjednat pořádek. Teď už vím, že nejsem sama a všem, kdo mi budou "radit" ukážu Váš článek.
Já mám takový názor, že oni brečí proto, že se nudí. A to když si uvědomím, tak je mi jich líto. Proto plně souhlasím s tím, že je nutné je utahat. Veškeré aktivity mimo domov, které se mnou Tom absolvuje se mu líbí a je na nich vesměs dost hodný. Takže potom nikdo nechce ani věřit, že je doma schopný tak vyvádět.
Když hrozně vyvádí a nic už nepomáhá, tak se mi osvědčilo, ho úplně zesvlíct a nechat ho "pročutat". To se obvykle zklidní, teda do té doby, než ho zase začnu obékat.Ale už mockrát to zabralo.
Zdravím Evča
PS: mohu psát jen proto, že Radek chová a zpívá. Mladýmu se klíží víčka po cvičení, ale raději by umřel, než by usnul.