Od malička jsem byla vedené k lásce k Bohu,protože moji prarodiče a moje maminka byli věřící,jsem pokřtěná,komfirmovaná,chodila jsem na pravidelné
bohoslužby,naše rodina přispívala na úpravy kostela,různé sbírky,chodili jsme na akce pořádané církví,koncerty,besídky,atd...Vše bylo docela v pohodě.Zásadní obrt v mé "víře v Boha" přinesla jednak plnoletost a vytvoření vlastního názoru v době dospívání, a pak jěště úmrtí mého dědečka,kdy nikdo z církve,"žádný bratr"-požádaný pan farář,který znal léta našeho dědečka, odmítl vysloužit mši a rozloučit se ze zemřelým podle "církevních" pravidel.Dědeček se dožil věku 87let a babička neměla dost peněz,aby to stačilo na to,aby se p.farář účastnil pohřbu.Nedostal by dost zaplaceno,tak se raději vymluvil na nedostatek času.Od té doby do jejich kostela nechodím a církev je pro mne jen další institucí,která tahá z důvěřivých a naivních lidí peníze.Věřím v něco mezi nebem a zemí,do kostela si zajdu,když se mi chce a nenarážím na ziskuchtivé lidi,kteří sledují jen své cíle a tzv."pomoc a láska k bližnímu" je jim ukradená.