Sosane, měl jsi někdy zaměstnance? Nezlob se na mně, ale nastoupit do práce jenom proto, že hodlám být skoro na neschopensce a tudíž bezpracně dostávat víc, než být nezaměstnaná... to je vůči zaměstnavateli hodně sprostý. Za jedno jestli jsi si všimnul, tak zaměstnankyně byla přijatá právě proto, že Simona (joj, teĎ mi vypadlo jméno... doufám, že jsem ho nepopletla) sama měla nastoupit dlouhodobou nemocenskou. A on se takový zaměstnanec nezacvičí za den. A za druhé - co s tím dalším zaměstnancem, kdyby se čirou náhodou ten první nečekaně vrátil z neschopenky dřív, než by tomu druhému skončila pracovní smlouva? Ono taková výpověď rozhodně není zadarmo.

Takže - vo co gou? Nu, o to, že chod podniku může být ohrožen věčným zacvičováním nových zaměstnanců, protože sotva se jeden zacvičí a měl by začít normálně fungovat, tak se hodí marod a je potřeba opět začít zacvičovat dalšího. A o peníze, protože zaměstnanec,i když nemocný, je stále zaměstnanec. Jednak jde o drobné náklady, jako že každý měsíc musí někdo doručit potvrzení o trvání neschopnosti na sociálku (= někdo musí věnovat čas tomu, aby se to doneslo na sociálku nebo na poštu - v tom druhém případě navíc platit poštovné, pokud možno doporučené), přehledy se musí posílat i na zdravotní pojišťovnu, takže pokud by ji měla jinou, než ostatní zaměstnanci, opět další poštovné, musí se vést v eidenci mezd, takže účetní jí musí zbytečně věnovat čas, i když by mohla dělat něco jiného... Jistě, jsou to drobnosti. Jenže možná tomu nebudeš věřit, ale pro drobné podnikatele každá ušetřená koruna dobrá. A jednak jde o velké náklady, když se vrátí z neschopenky a není pro ni práce. Například.

Nemluvě třeba o další věci - když manžel shání v Praze zaměstnance, tak má smůlu. Naprostá většina našich zaměstnanců jsou mimopražští, protože pražáci u nás chtěj dělat maximálně tak na živnosťák, což je o hubu, protože to odporuje asi deseti zákonům...

S.