Dobrý den, jen chci reagovat na některé názory o tom, že k českému příjmení patří české jméno, že Vanessa Vomáčková je strašný atd. Já si to nemyslím. Narodila jsem se s na prvním pohled dost příšerným jménem - Berit Oprdlíková, ale za tu Berit jsem fakt ráda, protože za příjmení se mírně stydím:) Jméno Berit beru tak trochu jako štěstí v neštěstí, protože taková Blažena Oprdlíková zní hezky česky, ale jmenovat bych se tak doopravdy nechtěla. Vzhledem k četnosti tohoto jména v ČR (vyhledala jsem pouze jednu další - přes Internet, osobně neznám žádnou) mně odjakživa všichni oslovují pouze jménem, nestalo se, aby mi ve škole řekli i příjmení (jen, někdy, když mě chtěli poškádlit atd.:)) Prostě se řeklo Berit a všichni věděli, o kom je řeč, takže svý příjmení zas až tak nevnímám. Zato mám o dva roky starší sestru Zuzana, který byly na základce ve třídě tři a na střední dvě, takže o ní chtě nechtě museli mluvit jako o Zuzce Oprdlíkové a ségra z toho byla tak vynervovaná, že sotva co dosáhla osmnáctky, nechala se přejmenovat jen na Líková. A teď všem vysvětluje, že tam není tvrdý y. Nejhůř je na tom náš bratr - nevlastní, z otcovy strany - jmenuje se Petr a teď chodí na střední školu, jsou tam jen kluci a ve třídě 8 Petrů, takže neříkají áni Petr Oprdlík, ale oslovují ho jen Oprdlíku. Jsem za svoji Berit doopravdy šťastná a je mi úplně jedno, že se to k sobě jazykově nhodí. Paradoxně jsem se svým jménem měla z příbuzenstva nejmíň problémů. Ale neříkám, že se ráda nevdám:) Můj přítel je příjmením Mravenec, takže si zase nepolepším tolik, ale aspoň o kousek. A jestli budu mít syna, vyberu takový jméno, aby na něho nemuseli volat: "Marevnče". Radši dám Salvadora než Michala, ač ten by byl jazykově idální.