Milé maminky a tatínkové,
chtěla bych Vám poděkovat za všechny reakce na můj článek. Přesně to jsem chtěla. Vyvolat diskusi o pocitech, které u kojení nebo po, může mít kterákoli z nás. Potěšilo mne, že se ozvali i muži . Myslím, že je důležité vědět, že stokrát krásný pocit může být vystřídán něčím, za co na sebe v jeden okamžik nejste pyšna a přitom i to je součást Vašeho já.
Pro všechny maminky, které mi psaly i soukromě a měly strach o mé děti a mé prožívání kojení - myslím, že jsem docela normální matka. Prostě zlatý průměr - všechny dcerky jsem výhradně kojila šest měsíců (Laďku dokonce sedm - odmítala příkrmy) a pak s příkrmy a přidáváním mléka umělého s kojením skončila. Tak nějak nenásilně a pro holčiny, řekla bych, přirozeně. Považuji to za hezké období, ale i teď když Laďce dávám láhev s mlékem, miluji ji stejně intenzivně. Myslím, že to ví.
Obdivuji maminky, které kojí dva či více let, ale vím, že i tak jsem měla problémy kojit a zároveń už být těhotná. Teď si teprve dávám své tělo dopořádku.
Měla jsem pocit, že popsáním a pojmenováním nejniternějších pocitů (a nejen mých), které trápí nejednu maminku (ať už si to přizná nebo ne), bude jen dobře. Věřím, že jste to cítily stejně.
Vaše Magda Silná