Byla jsem přítomna porodu své sestry u porodu jejího 2.dítěte,u prvního byl manžel,ale po dohodě jsem šla jako doprovod nyní já.Musely jsme absolvoat kurz,od 1.února povinný a já jsem tam dostala doklad,bez kterého by mě na porod nepustili.Kolem 21 hodiny začaly sestře kontrakce,jak říkala dost bolestivé a když trvaly již hodinu pravidelně po 4 minutách,tak jsme jeli. Na příjmu nás přijaly,sestra vyplnila dotazník a podstoupila vyšetření a monitor.Mladá lékařka nám sdělila,že zaznamenala na monitoru "akci",ale že je sestra ještě málo "otevřená",a že ať jedeme domů a přijedeme,až budou bolesti nesnesitelné,nebo budou kontrakce hodinu po 3minutách.Tak jsme zase dojeli domů dost nervózní,protože ty bolesti byly opravdu"bolavé".Ve 3ráno jsme radši zavolali záchránku,která přijela hned a dorazili jsme do Motola,znovu na příjem.To už byly kontrakce po 2a půl minutě.Následovalo opět vyšetření a naštěstí jsme už nevyplňovaly ten dotazník,protože v těch bolestech by to opravdu bylo hrozné.Já odevzdala doklad o zaplacení kurzovného a potom jsem se šla převléknout do nemocničního úboru.Musím říct , že sestřičky byly moc milé a vcelku ochotné.Mezitím sestra dostala klistýr a přešly jsme do pokoje,kde byly sprchy,míč i WC a byly jsme tam samy.Sestra měla veliké křížové bolesti tak dostala injekci ke zmírnění,ale prý to moc nepomohlo.Hodně jsme chodily a prodýchavaly kontrakce,pomáhala sprcha i míč.Zde jsem strávily asi 2 hodiny,a asistentka po vyšetření řekla,že je čas jít na sál.Došly jsme na sál do 1.boxu,kde sestře připnuly monitorové pásy na břicho a to byla si nejhorší doba.Asistentky chodily často na kontrolu a snažily se i podporovat ,byly usměvavé a opravdu milé.I když jsme "prodýchavály",sestra říkala,že ty bolesti byly nesnesitelné,že jsem to sdělila asistentce a ona dovolila vstát a odepnout pásy a mohly jsme zase do sprchy i chodit.Jenže setra začala mít obrovské nutkání tlačit,tak jsme zase putovaly na monitor a na záda. Potom přišel pan doktor,vyšetřil a řekl že ještě dvě kontrakce a "můžete tlačit".Po hodině a půl stravené na "monitoru" to bylo docela radostné.Tak se k ránu narodil úplně zdravý ,4kilový kluk.Ale to ještě nebylo vyhráno.Sestru sice nenastřihávali,ale trochu se "potrhala",tak po vyjmutí placenty,což prý hrozně bolelo,protože tam byla nějak přirostlá,následovalo šití.S tou placentou jsme měly docela štěstí,protože asistentka říkala,že když jde špatně ven,tak se musí odstranit operativně v narkóze.Šití setru taky strašně bolelo,a to při prvním dítěti ho prý vůbec nevnímala,stejně jako tlačení a vůbec celá 3.doba porodní prý byla mnohem horší než u prvního dítěte.Ale naštěstí po deseti hodinách bolestí vše dobře dopadlo,chlapečka hned asistenky přikládaly k prsu,což sice zarputile odmítal,pak ho daly do vyhřátého inkubátoru vedle porodní postele.To už byl "označkovaný" a v tom teple vypadal klidně a nekřičel.Byly jsme v tom boxu ještě 2 hodiny po porodu,prý na pozorování a jestli se vše dobře "zavinuje a stahuje",přinesly nám snídani a sestra mohla přímo ze sálu volat z mobilu všem domů.Po těch dvou hodinách jí odvezli na novorozenecé a já šla domů s vědomím, že zde klidně přivedu na svět i svoje dítě.